27
12/16
rubrika: Nákladní vozy, autor: Rosťopiš

Poslední dobou se mi moc nedostává času na psaní článků. Když už se ale k něčemu dokopu, vezmu to pořádně, proto dnešní zápisek bude hned o dvojici vagonků. Poslední dobou se poohlížím i po modelech ze starších období a pro sbírku vyzobávám zajímavé vozy z historie ČSD. Tentokrát to tedy bude o stavbě cisterny Ra a uhláčku Ut.

Kdo by neznal model cisternového vozu Ra. Vyráběl ho už Zeüke a později BTTB, včetně varianty spadající pod ČSD. Tyhle na svou dobu (uznejte, je jim už skoro 50 let) hodně povedené vozy patří ke stálicím našich kolejišť. Myslím, že se mezi námi najde málokdo, kdo je neměl alespoň v začátcích ve sbírce, podobně jako nesmrtelné „zetky“ a „mrazáky“. Ani mě se tyhle vagonky nevyhnuly a rozhodně jsem se s nimi nechtěl rozloučit. Alespoň jeden jsem chtěl opravit a posunout na úroveň dnešních modelů. Původně jsem si chtěl nakreslit vlastní leptané doplňky, ale než jsem se k tomu dostal, vznikla na Slovensku sada přesně splňující moje požadavky. Nabízejí ji leptanemodely.sk, sehnat se dá i v mojett shopu. Není to už žádná novinka, ale za zmínku to stojí.

Sada obsahuje mosazný plech o síle 0,3 mm, do kterého je vyleptaná sada dílů, která nahrazuje některé díly, které na plastovém vagonku nejvíce trpí provozem, nebo vypadají nemodelově. Plech je poměrně měkký, ale sestavit se to z něj samozřejmě dá.

Zabaleno je to v sáčku, součástí je i návod s barevnými fotografiemi. Vypadá to velice sympaticky, autorovi se nedá upřít velká snaha o solidní provedení.

Fotit samotnou stavbu jsem ale začal pozdě. Vlastně až úplně na konci. Zde tedy máte fotky vozu kompletně osazeného leptanými doplňky ze sady. Nic jsem neponechal k dolepení na později, všechny lepty jsou na modelu v tuhle chvíli napevno přilepené. Pouze čelní černé výlisky tvořící uchycení podvozků jsou společně s na nich držícími doplňky odebíratelné kvůli barvení. Nacvaknuté jsou také samozřejmě zatím provizorní podvozky.

V nabídce Leptaných modelů je také brzdařská budka s oblou střechou. Ta se na vozech, které po válce zůstaly v parku ČSD skutečně používala, takže jsem jí uvítal jako další zpestření stavby.

Před osazováním doplňků je samozřejmě potřeba napřed původní vůz rozebrat na prvočinitele. Určitě doporučuju podívat se do staršího článku od Jirky, který má nafocenou právě i rozborku. Tyto staré modely jsou lepeny skutečně poctivě a nic nedrží pomocí samosvorných zámků. Nebojte se tedy při rozebírání páčit nějakými modelářskými nástroji a stejně tak se nelekněte, když vám díly někde prasknou. To skutečně v tomhle případě není žádná zvláštnost. Mě tady prasknul kotel, protože jedno jeho čelo nešlo ven jinak, než včetně kousku obvodového pláště. Z čel kotle jsem odřezal načerno nastříkané výčnělky trčící dopředu. Následně jsem je mohl slepit i se všemi střípky zase dohromady v jeden kotel (uvnitř jsem pořádně přilepil uvolněné závaží) a přestříkal základovkou (červenohnědou). Po lehkém přebroušení spár už započalo dolepování doplňků.

Většině modelářů z modelů asi nejdříve opadalo rozlámané zábradlí. V leptu ale najdeme nové a navíc pěkně jemné. Do kotle (kde jsme předtím zatmelili otvory po půvoním zábradlí) je třeba pro usazení leptů navrtat dírky. V návodu je šablona s roztečemi dírek, kterou by teoreticky mělo stačit přiložit na kotel a provrtat. Bohužel to ale není možné, protože je šablonka ve špatném měřítku a tak rozteče otvorů neodpovídají leptaným dílkům.

Do otvorů přijde vlepit lávka, k ní pak zábradlí. Vše je pěkně jemné a hned vagon získá mnohem lepší výraz. Bohužel jsou ale dílky zábradlí docela měkké, takže se snadno ohnou. Rozhodně se vyplatí opatrnost.

Pod vůz přijde usadit nová konstrukce na zavěšení brzdové výstroje. Na boky konstrukce přijdou přilepit brzdové přestavovače a taktéž leptaná soustava táhel. Vzduchojem, brzdový válec i vypouštěcí potrubí jsem odřezal z původního výlisku a použil znova. Lepší bych doma jen tak nevyrobil, a rozhodně bych tím zabil hromadu času…

Čelo bez plošiny je ozdobeno leptanými deskami, hákem a armaturou na čelo kotle. Na čelník jsem osadil kulaté plastové nárazníky od SDV (původní už na modelu téměř nezbyly, takže je vidět, že pomocí této sady a několika dalších doplňků je možné zrestaurovat i totální vrak vagonku).

Původní tabule na popisy jsem odřezal a nalepil nové leptané. V sadě leptů jsou sice úchyty tabulí určené k navrtání do kotle a nalepení samotných tabulí, ty jsem ale nepoužil (přišlo mi to jako zdlouhavá práce s téměř neviditelným výsledkem) a tabule nalepil rovnou na ořezaný držák podvozku.

Pohlídejte si skutečnost, že při pohledu na bok vagonku je vždy vlevo použitá tabule se síťkou na dokumenty.

Leptané lávky vypadají skutečně o poznání lépe než ty původní (pokud se vůbec někomu nějaké původní neporušené dochovaly  🙂 ).

Na opačné čelo přijde trochu více dílů, než na předchozí. Z leptů jsem sestavil lávku, zábradlí, ruční brzdu… Jako by na vůz budka neměla přijít. Až poté jsem ze zábradlí a brzdy odřezal na míru kousky, které budce překážely. Ruční brzda je zastřižená tak, aby navazovala na kryt jejího převodu na budce. Okoukejte z fotek tvar madla, které vede od stupeček do kotle. V návodu se o něm moc nedozvíte a chvíle jsme musel dumat nad tím, jaký má mít vlastně tvar. Co mě trochu překvapilo, v sadě nebyly takové ty výstupky na rohy kotle. Ty přitom z modelů také velmi často odpadávají, takže jejich náhrada by se hodila. Použil jsem tedy místo nich zbývající leptíky oček na cibule Rajek z vlastní sady doplňků.

Na model už nebylo co dolepovat, tak jsem se vrhnul na barvení. Kotel a budku jsem nastříkal mixem barev R1M a R14M od Agamy, podvozky a čela černou. Černě jsem pak štětcem natřel zábradlí kolem budky a lávky. Zbarvení vychází z původního schématu ČSD. Barevné fotografie sice neexistují, ale věřím původnímu modelu BTTB a ostatním výrobcům podobných vozů v jiných měřítkách.

Vůz jsem následně slepil do jednoho celku a přestříkl lesklým lakem. Na řadu přišly obtisky, které nabízí stejný výrobce. Obtisky obsahují dvě volitelná čísla vozu, jinak je obsah víceméně shodný s původním modelem BTTB.

Co mě ale překvapilo, obtisky jsou „echtovní“ sítotisk, tedy každý motiv je zalakovaný zvlášť. Všechny nápisy jsou ostré a čitelné a celkově je práce s aršíkem pohodová.

Také jsem dotřel detaily a obtisky přelakoval. Tím krásně splynuly s povrchem modelu a výsledek je dokonalý.

Za ty roky už jsem si pro patinu vytvořil zaběhnutý postup. Po lesklém laku na obtisky následuje špína aplikovaná stříkáním barev z pistole. To je v tomhle případě rez na vrchní a spodní ploše kotle a pojezdu a hlavně tmavá skvrna od přepravovaných sajrajtů.

Po této fázi přichází matný lak na celý model. Ten ukáže, jak stříkaná patina ladí k modelu a co je třeba doladit.

Pak už na model nanáším prachové patinátory rozmíchané ve vodě. Tady to je černá pro vytvoření stékanců a rez usazená na podvozcích. Na matném laku patinátory poměrně dobře drží, takže je není třeba dál fixovat. Zrovna u tak výrazného zašpinění, jako je u cisterny černě naznačený stékanec, se ale hodí naznačit čerstvost a mastnotu fleku, takže jsem ho místy ještě lehce přetřel lesklým lakem. Na fotkách také můžete provnat původní vůz BTTB (který se mi zázrakem povedlo uchovat bez velkých škod, podvozků Y25 si nevšímejte, to je taková mladická nerozvážnost 🙂 ) s „revitalizovanou“ verzí.

Čímž jsem u tohoto vozu domodelařil 🙂 Ještě ale zmínka k podvozkům. Dochovaná je fotografie vozu s budkou, který je na podvozcích typu 26-2.4. Právě takový vůz jsem chtěl zobrazit, takže jsem původní podvozky odmontoval a osadil místo nich upravené 26-2.8 od LPH. Jejich rozdíl je hlavně v kruhovém otvoru vprostřed bočnice, kdežto starší typ 2.4 měl otvor čtvercový. Otvor jsem tedy neuměle vypižlal do bočnic skalpelem a podvozky prohlásil za „prozatímní“, než se dokopu k důstojnější náhradě. Okna v brzdařské budce jsem zasklil barvou na okna Amos.

A pár pohledů na kompletně dokončený vůz.

Úpravy jednoznačně prospěly, jemností detailů se model posunul mezi současné výrobky a ve sbírce rozhodně ostudu neudělá.

Leptaná sada doplňků je rozhodně dobrá věc. Na voze odstraní ty největší nepřesnosti, které z výroby má.

V sadě je dílků tak akorát, aby byla vhodná pro širokou obec modelářskou a ne jenom pro ty největší fajnšmekry. Na druhou stranu stavbu trochu komplikuje fakt, že jsou díly z měkkého plechu a člověk se k nim musí chovat patřičně obezřetně.

Když už jsem mluvil o posunutí modelu na současný standard, patří k tomu posunu i instalace nových spřáhel a kinematik.

V čelech vozu jsem tedy odfrézoval původní uchycení spřáhla a zkusil trochu okolí sravnat do roviny. Na vzniklé místo jsem pak vlepil kinematiky SDV se spřáhly Tillig. Chytit nějakou rozumnou rovinu pro uložení kinematiky není u totohle modelu zrovna jednoduché, ale nakonec vlastně stačí přilepit kinematiku větší kapkou vteřiňáku i na nerovný povrch. Stačí, když bude kinematika umístěná vodorovně, nikde není dáno, že musí být přilepená za celou horní plochu. Takže jsem se frézováním moc nezdržoval a připravil jen menší vodorovné plošky, za které pak kinematiky drží.

A protože jsem slíbil, že článek bude o dvou vozech, zde je ten druhý. Bude to ještě více „letem světem“, než předchozí popis. Spíše zachycení postřehů a tipů pro ty, kteří si stavebnici také zkusí složit.

Hlavní postavou kapitoly je vůz řady Ut. Pokud předchozí leptaná sada není novinkou, tak tahle stavebnice je už „pro pamětníky“. Již řadu let jí vyrábí DK-MODEL v několika provedeních. Jak jsem k tomuhle vozu přišel? V létě jsem stavěl nové modely osobních „pětiokeňáků“ od ESP a neměl jsem k nim žádný další vagonek. Pětiokeňáky Ci ale spadají do období, kdy byly hojně v provozu ještě smíšené vlaky, tedy jak osobní, tak nákladní vozy v jedné soupravě. Rozhodl jsem se tedy takovou soupravu postavit a sáhnul jsem právě po stavebnici vozu Ut, který se k Ci ideálně hodí.

Na stavebnici mě zaujala cena, stojí totiž jen 200 Kč, přitom dostanete sadu dílů na stavbu celého vagonku a sami musíte doplnit jen dvojkolí a spřáhla s uchycením. DK-MODEL vyrábí tenhle vůz ve vícero variantách, jako ČSD i DR, s brzdou a bez brzdy. A ještě k tomu si můžete vybrat, jestli chcete vůz detailní, nebo nějaké to zjednodušení překousnete a spokojíte se s levnější variantou vhodnou i pro začátečníky. Výrobce tenhle vagon totiž dodává jak ve variantě stavebnice z leptaného plechu (stavba dá nepochybně víc práce, ale vůz je skutečně detailní a má dokonce funkční otevíratelné čelní i boční klapky), tak z odlitků. Já sáhl po druhé variantě, protože mě lákala cena a vůz jsem chtěl hlavně jenom jako doplněk do soupravy.

Stavebnice mě ale velice zaujala. Natolik, že jsem na další burze pořídil další podobné stavebničky a věnuju jim další článek. Proto zde zmíním skutečně jenom postřehy týkající se téhle varianty vozu. Stavebnice je zjednodušena, takže neřeší všechny detaily předlohy. Ačkoliv se jedná o vůz vybavený brzdou (což v epochách III a starších nebyla až taková samozřejmost), žádná brzdová výstroj na pojezdu naznačená není, je tu jen rovná plocha. Vidět by ale stejně nejspíš nebyla, a brzdové špalky, které naopak vidět jsou, samozřejmě nechybí. A rovná plocha je ideální podklad pro kinematiky, zde opět SDV.

Odlitky stěn vozu jsou tenké a krásně detaily, ale pouze jednostranné, podobně jako u stavebnic ESP. To je na stavebnici největší nemodelovost, protože by i při pohledu zevnitř měly být patré spáry mezi prkny a výsypné klapky. Chybějící rastr „interiéru“ jsem se tedy rozhodl zakrýt nákladem a vršky stěn, kam náklad nedosáhne, jsem žiletkovou pilkou poškrábal v místech, kde se spáry prken předpokládají.

Náklad zabije hned dvě mouchy jednou ranou. Krom toho, že zamaskuje nedokonale ztvárněný interiér vozu, zároveň model dováží. Vůz je totiž poměrně lehký a přímo do něj není moc kam závaží přilepit (leda tenký plech na spodek rámu).

Ze styroduru jsem tedy vypižlal šišoid a zatímco na horní straně jsem pomocí modelářského posypu znázornil uhlí, na spodní straně došlo k vydlabání důlků a zalepení kovových matek. Výrobu nákladu příště rozepíšu také podrobněji.

Náklad volně zapadá do vagonku a je vyndavací. Nutno ale říct, že s nákladem to vozu sluší mnohem víc.

V brzdařské budce jsou okénka. Budka je ale odlitá plná, a tak se dají okna jenom naznačit v odlitých důlcích. Důlky jsem tedy natřel černou barvou a pak do nich kápnul barvu na sklo. Vypadá to celkem přesvědčivě a nedá to moc práce.

Ve výsledku ten vůz vypadá prostě parádně a není na něm moc co zkazit. Pár odlitků základních částí, pár leptaných detailů pro oživení, obtisk s nápisy a pak už je to jenom o tom najít si večer čas. Stavba probíhá rychle a je zábavná. Nikde vám jí nezkazí řešení lapálií, že by něco někam nesedělo, protože dílů je tu tak málo, že ani pořádně nemá co k čemu nesdět 🙂 Zatímco úprava modelu cisterny je trochu náročnější a koneckonců je také určena především náročnějším modelářům, co se nebojí brutální rozborky hotového vagonku, stavebnici uhláčku od DK bych klidně doporučil i začátečníkům na seznámení se stavebnicemi v TT. Je hodně snadá a s trochou pečlivosti z ní vznikne skutečně pěkný model.

Na závěr samozřejmě patina stejným stylem, jako na cisterně. Tím jsou oba vozy definitivně hotové a mám z nich skutečně radost. Na dnešní poměry jsou oba vozy netradiční a sbírku současných vagonů jsem tak rozšířil o kategorii „technické muzeum“. Sada leptaných doplňků pro vůz Ra navíc pomohla omladit model původní cisterny, který je muzejním sám o sobě 🙂

Protože mě tenhle výlet do historie bavil, bude tenhle článek první součástí takového nepravidelného příležitostného seriálu o modelech starších vozidel, než je na mojett běžné. Přiznám se ale, že tyhle starší vozy moc neřeším. Podkladů se k nim nedá příliš mnoho sehnat a jejich stavbu beru jako velký odpočinek, takže je nebudu řešit až do takových podrobností, jako svoje ostatní modely. Určité rezervy tedy budou mít nejspíš v oblasti historické věrnosti předloze. Budu se ale snažit nevytvářet vysloveně nesmysly. To je pro tentokrát vše, jdu se vrhnout na další vozy 🙂

Leptanou sadu na cisternu můžete objednat na e-shopu MojeTT.cz >>>

9 komentářů k článku “Na skok do III. epochy: Ra+Ut”

  1. Střelec :

    1) Barva na sklo Amos – podle informací z plzeňského papírnictví “U Branky“ se tyhle barvy přestaly dovážet. Pokud na ně narazíte – neváhejte. Poslední tři flaštičky mi v říjnu stahovali z několika obchodů po celém kraji.
    2) Cisterny – původní od Zeuke měly plechové brzdařské plošiny a vnitřní vyložení podvozků s důlky pro hroty dvojkolí. V případě podvozků by tak možná stačilo jen vyměnit masky a dvojkolí. Plošiny to bude chtít nové – původní byly ražené z jednoho kusu a pak naohýbané včetně schůdků. bylo to železo – časem rezly. BTTB začlo brzdařské plošiny dělat z plastu a velmi rychle šla do plastového uložení i dvojkolí.
    3) O TT uhláku z odlitku už chvíli uvažuju. Momentálně mám objednaný jeden v H0 (bez brzdy) v plechu od Lepieše. Je zajímavý tím, že má v polovině mezi bočnicemi příčnou rozpěru a krátké spojky zhora šikmo přes rohy. Uvedené detaily budou mít jednu vadu – budou komplikovat vložení imitace nákladu.

  2. Ladis-63 :

    Velice pěkné. Hned jsem seběhnul do sklepení podívat se na svoji cisternu. Bohužel mám tu pozdější s plastovými doplňky. Nevadí, taky se do ní pustím. Ale Ježíšek mě zavalil modely, tak nevím, kdy se k tomu dostanu. Ty uhláky mám postavené už delší dobu oba. S brzdou i bez ní a jsou perfektní. Ještě si je pamatuju z běžného provozu, tak že Střelče neváhej.
    Co se týká barev na sklo „Amos“, nevidím nijak velký rozdíl s Clearfixem od Humbrolu, tedy kromě ceny.
    A Rosťo, těším se na další tvé články. Dle tvého návodu jsem si vyrobil chlaďák La bez brzdařské budky a je perfektní.

  3. PavelK :

    Super práce, moc povedené, super barva kotle, já nevěděl jakým odstínem ji nabarvit, teď mám usnadněnou práci, zkoušek pár bylo, ale nikdy se mi to ve finále nelíbilo a tak byla barva odstraněna, a dva kousky byli v rozebraném stavu odložený do krabice, aby byli před nedávnem vráceny pro hraní pro dceru na ježdění po okruhu na podlahu, ale jak koukám, asi ji je budu muset odcizit a zrepasovat tímto skvělým způsobem který jsi tu ukázal, snad se aspoň trošku priblizim k tak pěknému výsledku . Pochvala na 1*.

  4. Petr Barchánek :

    Takové ty „výstupky na rohu kotle, co se rády ulamují“ jsou tzv. toulcové držáky koncových návestí (pasovaly tam buďto petrolejky, zvané též „basy“ nebo placky). Na některých typech nákladnách vozů vč. těch německých cisteren byly z výroby jen na jednom čele vagonu, resp na rohu čela. Pokud měl vůz budku, tak byly držáky na čele s budkou, protože v budce jezdil návěstník a ten měl mj. na starosti právě kontrolu toho, jestli petrolejky hoří. Musely ale být dobře viditelné zboku vagonu pro případ, že by vagon jel jako poslední (tzv. „návěstní vůz“) a byl mimořádně otočený čelem s držáky k soupravě. Placka/petrolejka se do držáků zasunula otočená směrem k vagonu – tedy návěstí dozadu, aby byla viditelná přes vagon zezadu. Jeden obrázek za tisíc slov, fotka historických koncovek na nákladním voze s boudou třeba zde: http://www.vlaky.net/upload/galeria/003334/070502.jpg . U osobních vagonů vč. třeba Bixů, Hurvínků a M262ek byly vysoko na čelech nad přechodovými můstky a byly z obou čel. Například Baiky a Papíráky mají pro ně ve střeše speciální výřezy. Na Rybáku to vypadalo takto: http://www.vlaky.net/upload/galeria/003334/070477.jpg .

  5. Petr Barchánek :

    Ještě doplňuji předchozí příspěvek – jak to vypadalo, když byl vagon mimořádně otočený brzdařskou plošinou s držákama koncovek dopředu: http://zmzlonice.draha.net/20100910_3.jpg

  6. Petr Barchánek :

    Koukám, že můj komentář zmizel, takže ty „výstupky na jedné straně kotle“ jsou držáky koncových návěstí denních „placek“ nebo nočních petrolejových „bas“. Poměrně běžně se dávaly jen na stranu, kde byla brzdařská budka nebo plošina, protože tam jezdil návěstník a měl za povinnost na koncovky dohlížet. Jeden obrázek za tisíc slov: Nákladní vagon s boudou – denní návěst http://www.vlaky.net/upload/galeria/003334/070502.jpg A takto to vypadalo na osobním voze: http://www.vlaky.net/upload/galeria/003334/070477.jpg

  7. VoVo :

    Díky za detaily. Komentář nezmizel, jen byl kvůli počtu odkazů (2+) pozdržen pro ruční schválení (ochrana proti spamu).

  8. Střelec :

    Ladis-63 – vzhledem k tomu, že Clearfix mám na okna (vlastnosti se na rozdíl od Amosu delším pobytem v načatej lahvičce spíš lepší a polotuhej lze naředit lihem), zatímco Amos primárně používám na strouhy, potoky a louže (na okna se mi neosvědčil), je jeho zmizení z trhu obecně nežádoucí.

    Koukal jsem na nabídku DK-model, odlejvaný uhláky jsou v zásadě dva (s brzdou a bez brzdy), další verze jsou jen obtiskový. Po svátcích si tedy dva kousky objednám.

    Na segmentovce se mi víc jak čtyři vozy do soupravy nenarvou a když bude jako třetí přeznačenej německej uhlák a čtvrtej služebák, vyčerpam kapacitu nejdelší koleje v koncáku do mrtě. Časem by se hodily i nějaký Zetky c. a k. původu (Zl), ale to už je jen sen. III. epocha umožňuje naštěstí celkem slušnej mix vozů všelijakého původu a současná nabídka ČSD to na lokálce spolu se starou enderáckou produkcí dobře pokreje. S lokomotivama je to horší, ale snad půjde nová Br89 od Tilliga překopat na kafemlejnek, byť pojezd nebude pro počítače nýtů košer.

  9. starsivlk :

    Opravdu moc se mi to líbí, lept na cisterně je nádherně oživí a dá jí punc skutečnosti o nástřiku ani nemluvě .Uhlák je prostě třída. Další pobídka co začít dělat .

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..