Jak jsem prolezl celé menu u MultiMausu

Dneska se možná opět spousta lidí opět pousměje nad jednoduchostí toho, co budu dokumentovat, ale i tak jsem se rozhodl to zde zachovat pro budoucí generace. Je totiž dost lidí, kteří sice mají tak základní vybavení jako MultiMaus, ale téměř s ním neumí pracovat a bohužel ho tak degradují jen na prostý ovladač s kolečkem.

Není to ani suplování návodu, ten je ale pro jednoduché úkoly snad i zbytečně obsáhlý. Každý ho snad ke své myši má, případně se dá prohlédnout z internetu.  Ale znám ze svého okolí spoustu (většinu) uživatelů, kteří manuály nečtou z principu, ať jsou na cokoliv. Tak třeba když si to tu přečtou, tak se něco nového dozví. A sám jsem hledal dlouho na internetu něco tak triviálního, kde by toto bylo popsané, až jsem si na to metodou pokus omyl přišel zase skoro sám.

Takže. Výchozí věc, ze které vyjdu, je adresní režim lokomotivy (L). Obrazovka říká, že mám lokomotivu, s adresou 2, lokomotiva právě stojí, a naposledy jela doprava.

Jízda vpravo – šipka se nezměnila, ale lokomotiva s adresou 2 jede. To je snad to základní, na co přijde každý 🙂

Lokomotiva stojí – ovladač ve středu, na displeji pauza.

A lokomotiva vlevo.

Tlačítkem se přepíná v režimu lokomotivy na vedlejší adresy.

Při podržení Shiftu (šipka vlevo dole) a stisku šipek se přepínání posouvá rovnou o stovky – vhodné hlavně pro příslušenství, nebo si seskupit lokomotivy podle určitého klíče po stovkách (například elektrické od 0 do 99, dieslové od 100 do 199 atd.).

Shift má funkcí víc, jeho podržením se na displeji zobrazí malá šipka (pod písmenem L).

Teď si na lokomotivě rozsvítím nějaká světla. Stiskem jedničky v režimu lokomotivy zapínám na této lokomotivě funkci 1 (také označováno jako FN 1) – na displeji se rozsvítila jednička. Mimo to funguje na rozsvěcení ještě OK (světla/hvězdička). Záleží, jak je která lokomotiva nakonfigurovaná z výroby.

Nyní stisknu dvojku, zapnula se funkce 2. Pokud má například osvětlení do Rybáku nastavené osvětlení na funkce 1 a 2, zvolím adresu konkrétního osvětlení (ve výchozím stavu adresa 3) a mačkáním jedničky a dvojky rozsvěcím jednotlivé okruhy.

Trojka spouští funkci 3.

A opětovným stiskem dvojky vypínám funkční výstup 2 na dekodéru lokomotivy s adresou 205 – jasné, ne? 🙂

Tlačítkem příslušenství se přepnu do režimu ovládání výhybek, návěstidel a dalšího (režim T), adresa 26, přehozeno do přímého směru (nebo pokud se jedná o návěstidlo, tak v pozici 1). Současně vidím, že poslední vybraná lokomotiva (adresa 2) stojí a naposledy jela vpravo.

Pro příslušenství levým tlačítkem přehazuji do přímého směru.

Pravým tlačítkem do odbočky. Myš samozřejmě nepozná, co máte na přestavníku nastaveno jako přímý směr, je tedy potřeba při zapojování přestavníku otestovat správnost zapojení a případně ovládací vodiče na svorkovnici prohodit. Dalo by se říct, že pro Myš je vždy poloha přímo výstupem A a poloha do odbočky výstup B na dekodéru. Stejně by to mělo fungovat u návěstidla – tedy například přímý směr bude zelená a odbočka bude červená.

Tady si možná dovolím malou osobní poznámku – NEHLEDEJTE V TOM VĚDU! Je to jen ovladač, který převádí do digitálního signálu to, co mu řeknete. Myš tímto jen vydává dekodéru příkaz „pro adresu 26 přepni na výstup B“ a je myši už jedno, co je na druhém konci za posluchače a připojená zařízení. Stejně jako při jízdě vlaku – vy jen říkáte myši, že chcete nastavit pro vlak s adresou 4 rychlost například na hodnotu 45 ze 128 stupňů. Myš nepozná, jestli je to Rosnička nebo ICE a jak rychle jede. I když si do Knihovny napíšete, že adresa 4 je ICE, vytočení ovladače do maxima udělá jen to, že pošle příkaz „adresa 4 = rychlost 128“, ale pokud je v dekodéru nastaveno CV5 na 50 z 255 (tedy maximální rychlost zhruba na pětině maxima), pak ani ICE nepojede tryskem, ale bude se na maximální vytočení knoflíku plížit pomalu nádražím.

Doma jsme takto měli kdysi rozpravu u nové pračky. Pračka má sice 56 programů, ale vše je to jen průnik délky, intenzity a teploty. Tedy například program 1 říká, že doba bude 60 minut, intenzita 3 z 5 a teplota 90st. Rozhodně to neznamená, že pračka pozná, že jste tam dali dvoje džíny a bude se k nim podle toho chovat. A také to neznamená, že vám ty stejné džíny pračka na stupeň 4 roztrhá ze své vůle. Je to úplně stejný princip převodu příkazů z čudlíků do nějakého režimu fungování přednastaveného podle vložené logiky.

Projděte si celé menu ovladače, zkuste si vše prolézt a ve chvíli, kdy si nebudete jisti, stačí se přes STOP vrátit o úroveň výš. Když někde něco potvrdíte, vždycky se dá Myš resetnout do továrního nastavení, ale většinou stačí opakovat stejný předchozí krok jen s opačným nastavením. Rozhodně vám myš nebouchne v ruce, ani se nekousne ani nic jiného. Prostě se toho nebojte, zase tolik tam toho nastavení opravdu není.

Tlačítkem STOP přeruším přívod ke kolejím v případně hrozící srážky, vykolejení atd. Opětovným tlačítkem přívod proudu zase zapnu.

Adresu příslušenství volím nejlépe ručně – stiskem číslovek lze navolit požadovanou adresu přímo

Potvrdit zadávání stiskem OK. Doplní se nuly před adresu, a nyní je možné ovládat už konkrétní výstup s adresou 25.

Navolení adresy 564 – pokud někdo tolik adres má 🙂

Opět může být dobrou volbou si výstupy rozdělit do skupin, například od 0 d 99 výhybky, od 100 do 199 návěstidla atd., nebo naopak 0 až 99 nádraží 1, 100 až 199 nádraží 2… možností je mnoho, určitě není potřeba se držet nepřerušené číselné řady.

A zase si příslušenství s adresou 564 (ať už je to cokoliv) přehodím šipkou.

Trošku složitější bude práce v Menu, ale kdo někdy držel v ruce mobilní telefon, musí být schopen tím projít do 10 minut – položek je tam na dnešní poměry srandovně málo.

Do menu se dostanu stiskem Shift (šipka nahoru) a Menu. První funkce je Loco, druhá Programování.

Pohybuji se opět šipkami tam a zpět. Pro posun o úroveň výš stisknu STOP.

Nejdůležitější a nejvíce používaný je v menu režim Programování (pozice 2), což je ostatně velká výhoda MultiMausu, který toto programování umožňuje relativně rychle a komfortně.

Třetí je nastavení (Settings), které budete potřebovat jen občas.

V režimu Loco (lokomotivy) si můžu vytvořit databázi lokomotiv a ty si pojmenovat. Tedy Loco – OK.

Myš v sobě v tuto chvíli žádné lokomotivy uložené nemá, ptá se mě, jestli chci založi novou (New). OK.

Nyní se mě ptá na název lokomotivy.

Můžu si jí pojmenovat libovolně v rámci dostupných znaků, píše se na klávesnici jako se dřív psaly SMS na mobilu – pamatujete, ne? 1x stisk dvojky = A, 2x stisk dvojky = B a tak dále 🙂

Po zadání názvu stisknu OK, uloží se lokomotiva se jménem.

Nyní se mě systém ptá na adresu, kterou k uložené lokomotivě přiřadit. Lokomotiva musí mít na tuto adresu dekodér naprogramovaný (nyní neprogramujete dekodéry, jen vytváříte v myši databázi lokomotiv). Zadám třeba adresu 25 – tedy říkám, že adresu lokomotivy 25 budu mít uloženou jako lokomotivu CKU.

Opět stisknu OK, myš se mě ptá na počet jízdních stupňů v ovládání lokomotivy. 12 bych nedával, 24 snad výjimečně, pro plynulý provoz určitě pouze 128 stupňů. A opět OK, tím je alias lokomotivy uložený. Já zatím jezdím v testovacím provozu jen na adresy, pojmenovávání lokomotiv je dobré snad hlavně pro děti a občasné fíry, aby si snadněji vybrali svou oblíbenou lokomotivu.

Na prvních fotkách jsem byl v režimu lokomotiv, a to ve volbě adresní, kde se volí přímo adresy. Toto lze přepnout opět v menu pod položkou Mode (mód). Zvolím OK.

Nyní můžu přepínat šipkami mezi možností Address (adresní režim) nebo Library (knihovna uložených aliasů).

Stiskem OK potvrdím danou volbu.

Nyní po návratu do úvodní obrazovky (přes stisk STOPky kolikrát je potřeba) jsem v režimu knihovny, tedy už nevidím u lokomotivy číslo adresy, ale vidím její Alias. Pokud teď zatočím ovládacím knoflíkem, rozjede se mi lokomotiva s adresou 25.

V podmenu Loco se dá knihovna upravovat (Edit)…

…mazat lokomotivy (Delete)…

…vyhledávat (Search)…

… odesílat knihovnu do jiné myši – zvolte OK.

…a na druhé myši, kam chcete zkopírovat seznam vlaků, stiskněte ihned poté Receive (přijmout). Tak nebudete muset do všech myší ťukat lokomotivy všude ručně.

Druhá položka hlavního Menu – Programování. Stiskem OK se dostanu hlouběji do menu.

První funkce je nastavování hodnot CV. Teď půjdeme programovat. Funkce CV Mod (úprava CV), stisknout OK. Pár důležitých hodnot, které budete na začátku potřebovat/chtít programovat, aby lokomotivy jezdily.

• CV1 – adresa dekodéru, na které bude „vlak poslouchat“ (výchozí hodnota většinou 3)
• CV2 – rozběhové napětí – při jakém napětí se lokomotiva rozjede, tuto hodnotu buďto neměnit nebo konzultovat s manuálem dekodéru
• CV3 – zrychlovací křivka – opět až pro hraní si s nastavením odlišné dekodér od dekodéru
• CV4 – zpomalovací křivka – opět až pro hraní si s nastavením odlišné dekodér od dekodéru
• CV5 – maximální rychlost – toto je asi nejužitečnější věc v digitálu, ve výchozím stavu je nastavena hodnota 255 (vlak jede na maximální vytočení maximální rychlostí), zkuste nastavit například na 100, uvidíte, jak pojede vlak při maximálním vytočení ovládacího kolečka výrazně pomaleji. Lze nastavovat cokoliv od 1 do 255, na 1 se lokomotiva zřejmě ani nerozjede, protože maximální rychlost bude menší než potřebné napětí pro rozjezd. Zkuste nastavovat něco od 50 výš a případně potom upravujte.

Myš se ptá, kterou CV chci programovat. Stisknu jedničku a OK – tím říkám, že chci programovat CV 1 (tedy adresu lokomotivy).

Teď se myš ptá na hodnotu (V=Value) této CV.

Zadám například 4. Tím říkám, že CV1 bude odteď 4, tedy adresa právě programované lokomotivy bude 4. Při programování lokomotivní adresy budou naprogramovány všechny lokomotivy, které jsou právě připojené k signálu. Při programování 1 lokomotivní adresy je tedy potřeba ostatní lokomotivy sundat z kolejiště, nebo mít speciální programovací kolej.

S tím souvisí možnost programování. Ta je schovaná pod funkcí 3 – Mode.

Lze zvolit možnost CV, ta programuje všechny hodnoty včetně lokomotivní adresy, ale lokomotiva musí být na samostatné koleji, jinak dojde k přeprogramování všech lokomotiv.

Šipkou můžu přejít na režim POM (programming on main – programování na hlavní koleji) ve kterém nelze programovat adresa lokomotivy, ale již naadresovaným lokomotviám jdou měnit ostatní CV přímo na kolejišti bez potřeby sundavání ostatních lokomotiv.

Přepnul jsem do režimu POM a zkusím se vrátit do Programování CV Mod.

Chci nastavit adresu lokomotivy (CV 1).

Stisknu OK a vyskočí Error – v režimu POM nelze programovat adresu lokomotivy. To je pojistka, aby právě nedošlo k nechtěnému přeprogramování jiných lokomotiv.

Takže přepnout zpět do režimu CV, dát ostatní lokomotivy pryč, a pak teprve programovat adresy.

Třetí položkou v hlavním Menu je Nastavení (Settings).

Tady jde pod položkou Display volit například intenzitu podsvětlení displeje (Backlight).

Nastavím třeba 8 – šipkami zvolím hodnotu, jaká mi vyhovuje, a potvrdím OK.

Další je User interface (uživatelské rozhraní).

Zde lze volit jazyk (Language). Já nemám nahranou Češtinu a a ni mi to nevadí, přepnul jsem si alespoň z výchozí Němčiny do Angličtiny. Z Němčiny by se jazyk přepnul přes Shift+Menu => Einstellungen => Sprache.

Šipkami si zvolím požadovaný jazyk, mám jich tam asi 5. Potvrdím OK.

Další v Nastavení je položka X-Bus. To je nastavení sběrnice XpressNet. Zvolím OK.

Zvolím volbu Address (adresa). Ještě je zde volba Automat.

Nyní je nastavena adresa 27 v rámci XpressNet. To je adresa MultiMausu v zásuvce Master.

Každé zařízení na sběrnici musí mít svou unikátní adresu. Proto, pokud budu mít myší víc, musím ostatní myši v zásuvce Slave nastavit na jinou adresu, jinak se budou myši nebo jiné ovladače se stejnými adresami „hádat“. Zde můžu adresu přepsat a potvrdit OK.

Manuál o tom hovoří následovně:

Po vyvolání podmenu „adresse“ je vám zobrazena aktuální X-bus adresa. Tuto můžete snadno přepsat. Hodnoty: 0–31, tovární nastavení: 27 (jen master multiMAUS) – Potvrďte klávesou „Světlo/OK“. Dostanete se zpět do výchozí úrovně „Adresse“.

„AUTOMAT“ dělá to co má: hledá v digitální soupravě volnou X-BUS adresu pro multiMAUS. Tovární nastavení: vypnuto – Potvrďte klávesou „Světlo/OK“. Dostanete se zpět do výchozí úrovně „AUTOMAT.

Pro více MultiMausů tedy bude lepší nechat volbu Automat, kdy by měla být přidělena jakákoliv volná adresa. Tuto možnost jsem neměl jak ověřit. Například na ovladači TCO mám výslovně přepínač pro ruční nastavení pevné adresy, tedy ozkouším později až bude vše zapojené.

Volba Speed (rychlost) volí, v jakém počtu rychlostních stupňů bude fungovat sama Myš.

Určitě opět doporučuju zvolit 128 stupňů, jinak je každé zrychlení na lokomotivě skokově znát, pokud nemá nastavenou žádnou zrychlovací nebo zpomalovací křivku.

Můžu opět vybírat šipkami hodnoty 14, 24 a 128. Potvrdím OK.

Položka Infos (informace) je už jen tak pro zajímavost.

Dozvíme se zde například verzi sběrnice, verzi softwaru myši a další. To se může hodit, pokud uvažujete nad upgradem softwaru, abyste věděli, jestli už náhodou poslední software nemáte.

Já mám verzi 1.02. Dnes existují i novější verze, ty lze nahrát například přes centrálu Z21, tedy je potřeba sehnat někoho, kdo toto umí.

Pak je zde spousta dalších věcí, třeba programování dlouhých adres, ale to považuju v tuhle chvíli za zbytečné a sám jsem do toho zatím považoval zbytečné zabředávat. Jsou modeláři, kteří si rádi hrajou s myší, nastavují tam vše možné včetně kompletního nastavení dlouhých adres, a ve výsledku mají 2 mašiny a 3 výhybky. Bylo to někomu k něčemu užitečné? Dejte vědět do komentářů pokud ano i ne 🙂 Tak… a pojďme radši zase modelařit.