Vozy Be „Rybák“ nás přijely potrápit i potěšit

Novinka dlouho očekávaná. Po sto letech od dřeváku další „opravdová“ stavebnice osobního vozu a to hned něčeho tak typického pro naše tratě, jako jsou Rybáky. SDV si ukouslo zásadní sousto, tak se dneska mrkneme, jestli se to povedlo.

Teď bych měl začít že velký počin, bla bla, historie, bla bla, velký posun v kultuře cestování, bla bla, otočné jednonápravové podvozky, bla bla, v provozu do 80. let, bla bla, v klasické krabičce, bla bla… rychle do lakovny, bla bla… To jste ale už všichni určitě všichni četli, a jestli ne, tak se šupejte rychle samovzdělávat, protože historie a provedení těchto vozů určitě stojí za to o nich trošku znát. Dneska se radši dostaneme hned k tomu podstatnému.

Velmi dobrá recenze už je k přečtení u Zejmiho (s jeho názory se velké míře ztotožňuji), další je u Jacka (určitě stojí za to vidět kvůli porovnání se stavebnicí Detail) a u Trainmaniaka (ta proběhla mimo jiné Železničním magazínem, takže svou kvalitou stojí za vidění).

Takže ta krabice, bla bla…

…v pytlíku… bla bla blaaa…

Obtisky. Zastavení první. Papír vypadá hodně hrubý oproti dnešnímu standardu, evokuje trochu období raných devadesátých, kdy písmo bylo rozpité. A ono tak skutečně působí i tady na tomto papíře. Ale nebojte, na kvalitě obtisků se to neprojeví, jak uvidíte dále. Na výběr jsou dvě čísla vozu, a až se doprodá série stavebnic, tak budou čísla nová, takže kdo chce osmivozovou soupravu na Pacifik, bude muset během příštích měsíců a let pečlivě sledovat web a kupovat 4x po dvou stavebnicích a poctivě je sbírat.

Součástí jsou i černé pruhy na rám. To je u SDV novinka, ulehčí to opět práci s lakováním a maskováním.

Sada leptů. Jemná jako vždy.  Tady bych se zastavil taky. Ten, kdo to navrhoval, měl asi špatný den. Například háky nejsou vůbec nijak oddělené zeslabením od zbytku, takže je opravdu velká šance, že je při oddělování ohnete.

Některé díly jsou přichycené z rubu a některé z líce – také dost nesmyslně. Precizností přípravy to tak nějak „není SDV“, na které jsme si velmi rychle a rádi zvykli. Spíše to připomíná lepty od ES Pečky, které mají podobné mouchy.

Součástí jsou samozřejmě skla do oken.

Každé sklo je zvlášť a má již dodaný stříbrně potištěný rámeček. To je věc, která strašně pomůže výslednému vzhledu, když to každý modelář nemusí dělat sám.

Dneska už jsou naštěstí různé stříbrné patinovací fixy, takže odpadá rozpíjení barvy natírané štětcem, ale stejně je to hodně příjemné.

V oknech jsou madla, ta už natřená nejsou a ani bych se popravdě do jejich natírání moc nehrnul 🙂

Bočnice v barvě plastu. První, co jsem hledal, byly nálitky – samozřejmě z čistě výzkumných důvodů.

Dole jich pár je, ale jsou naprosto výjimečné a hlavně tenké, takže jdou hodně dobře odstranit.

Jinak je to paráda, pěkně čisté výlisky, opět posun o kousek výš.

Barva plastu je chycená dobře, při nějakých problémech při barvení se případný nedostatek slušně ztratí. Určitě bych doporučil to jako vždy stříkat, ale přežít by se to dalo. A nebo to stříknout jen černou ve spreji a říkat tomu patina (ne, pardon, ale musel jsem) 😀

Chtěl jsem si tu postěžovat, že se mi tentokrát díly dost špatně oddělují. Tady u bočnic je to samozřejmě pochopitelné, kde je potřeba díly oddělit, ale spojky jsou tentokrát skoro všude bez jakéhokoliv naznačení místa, kde přechází díl ve spojku, což hlavně u rámu dost komplikuje práci. Když vzpomenu na Eas, tak tam bylo vše naprosto perfektní, tady je to zase o stupeň horší. Člověk to rád uřízne v místě, kde očekává, že je konec dílu, ale není nic horšího než následně zjistit, že jste si uřízli třeba díl zámku zapadající někam jinam. Také v tuto chvíli nevíte, jestli s tím výstupkem nemá výrobce později nějaké plány při stavbě.

Tady Zejmi dobře zmiňoval, že nad každým oknem je zevnitř nálitek po vyhazováku. Ten je dobré odstranit už teď. Já jsem to neudělal, respektive mi nějak nedošlo, že to bude vadit zasklení, a musel jsem je odřezávat na už nalakovaném voze.

Díly představků – vypadá to na složení složitě, ale není.

Dveře nad sebou mají rovnou i díly, které budou tvořit okápky.

Čelní díly v sobě už mají držáky nárazníků.

Tady je opět jasné, kde se mají díly oddělovat, ale naznačené tam nic není. Už jen proto, že se o to dá krásně zapřít nožík při vyřezávání, to pomáhá.

Hlavní díl rámu.

Z horní strany hladký, bude se na něj lepit závaží.

V rámu jsou napevno připravené díly pro otočně-neotočné podvozky. SDV zvolilo řešení pevného podvozku, což lze pochopit. U Tilliga to nikdy spolehlivě nefunguje, a neotočné jsou i vozy Kbkks, které jsou delší. Na jízdní vlastnosti by to tedy nemělo mít vliv.

Líbí se mi, že jde tentokrát víc často oddělovat díly zatlačením proti podložce – spojky jsou v takové úrovni, že nehrozí jejich ulomení při zatlačení. Takže odlamovák do ruky, a krájet.

Střecha je perfektně provedená včetně všech nýtů.

Stavebnici bych tím pádem doporučil všem počítačům nýtů, tady jich je opravdu dostatek a počítání tak vystačí na hodně dlouhé zimní večery. Všimněte si spojky – za tuhle spojku bych vraždil snad nejvíc.

Jednak je hodně tlustá a není jasné, jestli mám nálitek zarovnat do úrovně střechy…

Ale hlavně jste bez šance, když byste chtěli zachovat spoj plechů až dolu. Mně se kus plastu vylomil, když do toho půjdu nožíkem, tak mi tam bude zase přebývat a nikdy to netrefím tak, aby tam byla neznatelná plocha.

To se mi stalo na více místech.

Díly interiéru jsou zvlášť takto poskládané na dalších dvou rámečcích. Ještě se k nim rád vrátím… 😉

Díly oddělujte nožem – a když nožem, tak pouze naším reklamním, tím to jde nejlíp. Nůž se občas rozdává jako prezent na výstavách, takže každý má šanci ho mít 🙂 Ještě mám od SDV propisku, ale ta je naprosto nevhodná pro leváky, protože se v levé ruce při psaní sama zavírá, tou nejen že toho moc nepostavím, ale ani nenapíšu 🙂

Opravdu hodně by se mi tu hodilo nějaké „zarážecí“ místo pro nožík jako u Easu.

Tady se to zase odděluje špatně, že je spojka opravdu masivní – silnější než samotný díl. Možná už jsem moc zhýčkaný, ale u SDV jsem si zvyknul na přátelštější provedení. Zatím si hodně stěžuju, ale neodcházejte před koncem, vážení diváci, rozuzlení bude nečekané 🙂

Představky se neoddělují moc dobře, ty proti podložce moc zatlačit nejdou. Nedá se tu ale odhadnout, jestli ty spojky nebudou sloužit třeba jako zámky střechy…

Takže šly pryč všechny.

„Hromada“ vyřezaných zelených dílů – celkem 8 dílů. Je toho podezřele málo.

Ještě jsem nezmínil návod. V návodu je doporučovaný postup stavby, ale já bych spíš doporučoval řídit se vlastním úsudkem. Jinak přijdete na to, že jste v kroku x něco přilepili, přičemž v kroku x+1 se počítalo s tím, že tam ještě budete něco dosazovat, nebo jste si to měli před krokem x+1 nalakovat.

Dobře jsou popsaná umístění obtisků.

O historii vozu je zde napsáno dost na to, abyste se nemuseli nikde jinde samovzdělávat, pokud jste neměli už na začátku článku opravdovou chuť do bádání. Celá textová část se věnuje jen historii vozu, pro stavbu slouží pouze obrázky.

Třeba u návodu sestavení podvozku jsem si trochu zanadával, řekl bych, že tam není úplně jasné, kam přesně mají díly přijít. Šipky tam sice jsou, ale míří někam na hrany nebo na výztuhy.

Návod v jednom z kroků doporučuje slepit sestavenou skříň (zelené díly) s rámem a dovnitř se pak dostávat střechou. To já bych naopak doporučil spíš obráceně – přilepit střechu a lézt tam pořád spodkem. Ostatně, na spodku jsou na to docela vhodné zámky pro rozebírání.

Je zde i detailní návod sestavení interiéru. Čtvrt hodiny jsem na to čuměl jak vůl do lékárny a pak jsem si řekl, že to nějak zkusím dát dohromady metodou pokus omyl. Jakmile jsem přilepil díly napevno, náhle jsem v návodu teprve viděl přesně ty detaily, které mi nebyly jasné, dokud jsem díly neměl v ruce.

Tady už je to pak bez problému.

Díly podvozků a spodní výbavy. Je to 2x ten samý díl a některé díly zbydou navíc.

Ta tyč uprostřed je výztuha pod rám, a u té teda zrovna vůůůůbec není poznat, kde se má na konci správně odříznout.

Co hodně chválím jsou schůdky. Je na nich sice malý otřep na konci, ale jsou krásně jemné a vypadají na voze docela „leptaně“.

Nahoře uprostřed je dlouhá stupačka pod dveře do služebního oddílu – první náznak připravované služební verze.

Stupačka má nálitek snad největší.

Nová verze kinematiky, spřáhla, nárazníky.

Kola s osami.

I na kvalitě kol je znát zlepšování, kolem nákolků žádné otřepy.

Díl závaží. V něm jsou dva otvory. Zdánlivě k ničemu. Pokud neosvětlujete, tak jsou opravdu k ničemu. Kdo osvětluje, protáhne jimi dráty ke kolům.

Vyřezané díly. Tady jsem u výztuhy špatně identifikoval prostřední příčku a odřízl jí. Naštěstí je v tomto případě díl 2x a potřeba bude jen 1x, takže jsem měl náhradní. Bateriové skříně jsou taky 2, takže 1 se dá využít na cokoliv jiného.

Boky podvozků. Pozor – na nich jsou drobné nálitky, které je potřeba před vsazením pečlivě odstranit, jinak nepůjdou dobře zasunout. Druhé pozor – podvozky jdou vsadit dost ztuha, doporučuju hned zbrousit plochu, která se bude vkládat do rámu.

V rámečccíh toho zbylo relativně dost.

Tady je ten otřep na podvozku vidět lépe.

Podvozky se podobně jako u stavebnic M152 vtlačí do připravených otvorů a zajistí lepidlem.

Pokud máte představu, že je tam pohodlně nasunete a zajistíte kapkou lepidla, jako to je u stavebnic 810 (princip je zde stejný) tak se hodně mýlíte. Na tohle NAPROSTO NUTNĚ potřebujete lepidlo na plastikové modely. Potřít oba díly, nechat 3 minuty naleptat a pak teprve vsadit do sebe. Jinak do sebe díly nikdy nedostanete. Jde to i tak zatraceně těžko, já jsem tomu musel pomoct kleštěmi. Potěším, že od příštích sérií to prý bude upraveno, ale tohle se opravdu nepovedlo. Tam stačí pár tisícin milimetru a neštěstí je na světě.

Nyní je potřeba zkusit osadit dvojkolí a projet se vozem, jestli nešmajdá. Mně šmajdal, protože jsem neměl 1 rozsochu úplně zatlačenou dovnitř. Teď se to dá ještě opravit.

V rámu podvozku je škvíra, zatím netuším proč.

Jedna špatná fotka dokládá stav výztuhy (možná je to nějaké vedení, ale to je celkem jedno). Výztuha se mi tam nevešla, a to proto, že jsem na krajích nechal asi 2 desetiny milimetru spojky.

Je to tak natěsno, že se to prostě kroutí. Takže díl ven, zabrousit, zkrátit a znovu. V rámu je pro prostřední spojku připravený otvor. Jestli si myslíte, že do něj spojku vsunete a zajistíte kapkou lepidla, tak se hodně mýlíte. Na tohle NAPROSTO NUTNĚ… moment – to už jsem říkal… No tady se to opakuje znovu. Do těch děr to prostě nejde dostat a kdyby ty díly nebyly z tak houževnatého plastu, tak je dávno po nich.

Po zakrácení to vypadá líp, ale nadával jsem u toho jak špaček. Čemu by zrovna tady vadila díra o trošku větší?

Příprava pro kinematiku. Už to vidím – ten otvor bude pro kinematiku, protože by se jinak do prostoru nevešla.

Schůdky. To je taky kapitola sama pro sebe. Lepí se na bok, nebo zespodu? Já je dal zespodu.

Jsou opravdu pěkně udělané, tady ještě před očištěním nálitků.

Otvor pro kinematiku, jsem zvědavý, jestli to bude taky tak natěsno jak zbytek podvozku.

Bateriová bedna – jestli jste čekali, že na ní bude připravený otvor, kam jí vsadíte, tak jste se zmýlili. Umístění si každý odhadne sám. Toto je první moment, kdy už musíte mít jasno o požadované době provozu – bedny měly až pozdější úpravy vozů.

To samé u dynama (nebo co to je).

Pak to bude celé vypadat asi takto. Bedna vyšla až úplně na kraj.

Zase troška laborování – kde končí nožičky bedny a kde začíná spojka k rámečku? To už je naštěstí poslední díl pojezdu. Můžu zodpovědně říct, že nic šílenějšího jsem už pěknou dobu nesestavoval. Proč to musí být tak uživatelsky nepřívětivé? Ty díly jsou tak pěkně provedené, ale vůbec to člověka nevede a když už na to přijde, tak to tam nepasuje.

Můžu se pustit do skříně. Představky na sobě mají zevnitř zámky.

Zevnitř jsou také naznačené otvory pro provrtání, pokud stavíte starší verzi s žebříky na střechu. Teď je vhodná chvíle je případně provrtat. Druhý moment, kdy musíte mít jasno ve výsledné verzi vozu.

Jinak už se můžu pustit do lepení dveří. Na první pocit to vypadá, že se to bude složitě lícovat, ale zámky tu vedou naprosto přesně a snadno.

Za chvíli to drží.

Zámek je dokonce i na dveřích, to zajistí perfektní výškové sesazení obou dílů – nemůžete se splést.

Pak už se může představek přilepit k bočnici, která končí zahnutím.

Skříň je slepená za chvíli, teď bude chtít nechat pořádně proschnout. Oproti podvozku je to balzám na nervy, vše krásně pasuje a sedí. Jako kdyby to dělali 2 různí lidé.

Spoje jsou v místech, kde jsou téměř neznatelné.

Nyní můžete poprvé zkusit sesadit obě části dohromady. Ale pozor, Vovo radí – nelepit! 🙂

V horní části fotky je vidět zámek na rámu. Ten se zacvakává zevnitř (!) pod rám, takže skříň se musí přes tyto 4 body převléknout. Jde to dobře poznat na příčnících rámu, jejichž konce jsou součástí bočnice – ty musí výškově sedět s příčníky na rámu.

Zároveň nesmí vzniknout žádná škvíra pode dveřmi.

Také už můžu vyzkoušet usazení střechy. Naštěstí vidím, že tam žádné chytáky nebyly a všechny díly, které jsem odřezal, tam nebyly potřeba. Střecha pasuje naprosto luxusně ve všech částech na bočnici, a to i v místě představků i jejich okápků.

Zatím však určitě nechat pořád zvlášť kvůli barvení.

Interiér. Po vyřezání je z toho kopa dílů.

Možná si pořád říkáte, že se to přilepí do nějaké podlahy a je to za chvíli hotové. No to jste se bohužel opět zmýlili.

Jednak na to člověk chvíli tupě čučí a říká si, že bude fuška odhadnout co kam patří, a jednak je toho nějak hodně.

Dobře, tady je ten trik. Díly se lepí natupo (!!!!!!!!!!!!!!) na tu kovovou „podlahu“ – tedy ehm, závaží.

Budu muset vylučovací metodou zredukovat počet dílů, a uvidím co mi zbyde v ruce. Nejprve začnu dveřmi kupé. Ty se lepí „přes sebe“ – na okraji je vždy jeden díl zeslabený (vlevo) a přes něj se položí opačně zeslabený díl. Je potřeba hlídat, aby to bylo rovné i výškově stejné. To by ještě šlo, ale nevěřím, že je problém to vyrobit v kuse. Nesmyslné sestavování dílů.

Pak podle návodu tipuju, že přijdou přilepit příčky kupé se sedačkami. Jestli čekáte ve dveřích nějakou šablonu, jak daleko nebo kam přesně vlepit jednotlivé příčky, tak jste se zase zmýlili. Lepí se to odhadem – metodou „žádný sraní“ se to dá nalepit parádně křivě – že do jednoho kupé cestující nesloží nohy a druhé je tančírna. Nebo vám vyjde každý díl v jiném úhlu, příčky totiž nejsou na hraně ani rovné ale spíš vypouklé, takže plocha pro přichycení lepidla je dost malá. Nebo se vám to rozleze, zatímco to necháte schnout a jdete si udělat kafe. Díly mají na jedné straně opěrky, na druhé ne. Zkoumáním manuálu docházím k tomu, že opěrky patří na stranu dveří.

Některé díly mají nahoře výstupky, některé ne. Jejich smysl nechápu. Nedaří se mi je každopádně přilepit do roviny, což mě trochu frustruje.

Dá se to celkem vychytat, ale je potřeba hlídat i výškové usazení všech dílů.

Všechny díly příček jsou dodávané jako plné, tedy až po strop. Jenže my máme vůz Be, ten má polovinu s kupé a polovinu velkoprostor. Takže je potřeba některé příčky skalpovat nad sedakčami. Jen upozorním, že vpravo je sedačka, a to její spodní hrana – nutně doporučuju zabrousit do roviny.

Podle počtu oken už se mi pak daří to rozpočítat, některé díly opravdu zbydou. Je to asi univerzální řešení pro další verze vozu.

Teď máte v ruce díl všech kupé, a pak jednotlivé sedačky. Teď by bylo nejlepší to nastříkat, ale to by se dělalo dost špatně. Takže varianta B – přilepit. Aby se povedlo usadit sedačky dobře na šířku a zároveň aby zůstala přiměřená ulička, je potřeba to dělat v sestaveném voze. Přilepil jsem tedy závaží vteřinovým lepidlem k rámu. Pokud chcete vůz osvětlovat, teď je vhodná chvíle si na to vyvrtat otvory do rámu vrtákem 1,5 mm (!). Já zatím ještě nevím, že ho budu chtít osvětlovat, a tak nevrtám.

A teď přilepit na závaží (!!!!!!!!) vteřinovým lepidlem všechny díly. Lepení přímo ve voze je potřeba:

a) aby se přilepily díly správně přiražené k bočnici,

b) aby se trefily správně meziokenní sloupky.

Každá sedačka ve velkoprostoru se lepí zvlášť.

Kdo máte slabší nervy, možná už ležíte v křečích pod stolem. Já jsem k tomu neměl daleko. Proto říkám, že je fakt nutné si začistit spodní hrany sedaček, aby to bylo aspoň trochu za co lepit.

Tohle jsem přesně čekal, než lepidlo zaschne, tak toho půlka popadá, nebo to naopak chytne dřív, než to stihnu srovnat. Když bys e to lepilo alespoň na plast, byl by čas si pohrát s ustavením. Vlevo je to asi verze pro invalidy – tam nedá nohy ani dítě, natož 2 proti sobě.

Takhle vyosené to je, když to vyndám. Trik je v tom, že v tuhle chvíli ještě nevíte, jak moc budou zabírat prostor okna, takže to lepíte stejně naslepo, a až vlepíte okna, tak se vám třeba bočnice vyboulí, protože jste přilepili sedačky moc natěsno k bočnici. Můžete vsadit předem zkušebně okna, ale protože musíte závaží zalít vteřiňákem, tak bych to kvůli výparům nedoporučoval.

Lepit svrchu po jednom díly natupo na kovovou podlahu – no kdo tohle vymyslel? Tohle jsem tu možná nikdy neřekl, tak se předem omlouvám, ale tohle je fakt ta největší píčovina, co jsem viděl. Kolik navíc by stálo vyrobit ten interiér tak, abych neměl chuť to vyhodit z okna? 10 korun? Aspoň nějakou plastovou šablonku na podlahu, aby se do toho díly vlepily a pracovalo se s tím jako s celkem, a byly jasně vymezené vzdálenosti? A tohle mají lepit děti v kroužku? Nebo občasný modelář v 11 večer? To kurva ani omylem… (a to už radši jen cituju).

Vpravo, kde jsou malá okna je WC, tak pozor na prohození 🙂

Tady je fakt jasné, že to jsou jen univerzální díly, ze kterých si má každý vybrat pro svou verzi vozu jen ty své.

Příště, až bude jiná verze vozu, dostanete zase tyhle stejné díly a poperte se s tím znova. Přijde mi to strašná škoda, celá stavebnice je vymyšlená, a tohle je úplně „mimo“ zbytek pojetí stavebnice.

Jako dobře, nakonec to bude tvořit imitaci interiéru, ale bylo tohle fakt potřeba? Nedá se to ani nastříkat, protože solo sedačky se budou stříkat fakt špatně, a tady už je to slepné s rámem. Jedině snad nelepit závaží a mít to jako jeden celek na závaží. Normálně by mi samozřejmě nevadilo trošku si zamodelařit, jsou stavebnice kde dostanete sedačky ještě s nálitky a poraďte si, ale to prostéě doteď nebyla filozofie SDV – souhlasím, že jinému výrobci bych to asi prominul.

Naštěstí to vevnitř opravdu vidět moc nebude, snad jedině že by sedačka byla uprostřed okna 🙂

Na několika místech bočnice je vidět zesvětlení způsobené odřezáváním nálitků nebo jinak tekoucím plastem (hlavně vpravo pod okny), takže přestřik určitě neuškodí.

Na bočnici jsou naznačené i úchyty pro směrové cedule.

Tím jsou už naštěstí všechny plastové díly vyčerpané, a může se jít na osazení drobností a lakování.

Doporučuju teď ještě jednou vyzkoušet sesazení dílů – ani ne tak proto, že by tam mělo být něco špatně, ale člověk to může celé pořád pěkně vzít do ruky a otestovat zacvakávání podvozku.

Já jsem vynechal osazení plastových kol, protože až teď jsem se rozhodl pro využití osvětlení od Zejmiho.

Takže dvojkolí 8.3 mm přímo do rozsoch, jezdí to zatím pěkně volně.

Všechny díly připravené na lak.

Tohle mi zbylo z těch proklatých sedaček.

Vystříhnuté přechodové můstky. Nejprve ohnout čtyři packy o 180 stupňů.

A pak přes ně přechodový můstek samotný.

Celé to bude vypadat takhle.

Na aršíku zbydou žebříky, a zatím tam doporučuju nechat i madla. Ani madla pod nárazníky nemají žádné zeslabení v místě oddělení, jak už jsem zmiňoval na začátku. Prostě ta stavebnice je celá prošpikovaná takovými blbými nápady, které to mají vyloženě znepříjemnit, a přitom to nemá žádný důvod. Stavěl jsem samozřejmě i vozy Eas, a tam nemůžu říct jediné špatné slovo, to byla stavebnice perfektně vymyšlená, dotažená, uživatelský strašně přívětivá. Tady se to najednou nějak zlomilo – vyjádřil bych to příkladem, který se občas stává u hudebníků – někdy se úspěšná kapela tak zahledí do své dokonalosti, že se to přestává dát poslouchat i pro jejich fanoušky.

Dobře, ale povedlo se, zpět ke stavbě. Madla jsou nalepená. Mohl bych osadit ještě nárazníky, ale protože teď přijde na řadu vagónová zelená, tak je nechám až na později.

Nejprve jsem vzal celý spode matnou černou.

Vnitřek jsem natřel štětcem. Ty krémové odstíny všeobecně (aspoň od Agamy) moc nekryjí, takže to chce víckrát.

Druhá vrstva – lepší. Bude to taková „jakostruktura“ dřeva.

Celou skříň samozřejmě nastříkat nějakým ekvivalentem vagónové zelené. Odstíny se určitě v průběhu provozu lehce měnily, takže bych se toho nedržel tak striktně.

Špejli jsem přilepil k bočnici obyčejnou malířskou páskou.

Ono tu z těch fotek není moc poznat odstín, ale zelená tam je 🙂

Střechu jsem vzal šedou a pak hned trochu Rzí.

A může se jít obtiskovat. Štítky pod dveře. Když by se nalepily schody zboku, nešly by osadit obtisky – taková pomůcka 🙂

Štítek ČSD vlevo. V archu je na výměnu i starší štítek.

Obtisky pěkně popsal už Zejmi – lišilo se postupně umístění dvojek, pozdější verze mezi okny. Já dělám právě tu pozdější verzi, už bez žebříků, s bateriemi a novějším provedením obtisků.

Ve stavebnici jsou, jak už jsem říkal, dvě čísla vozů. Číslo pod oknem je jasné, ale to stejné číslo je i v sadě obtisků na rám. Proto jsou v archu „náhradní“ černé proužky, kterými se přetiskne původní číslo, a na něj se pak nanese číslo nové. Výsledný obtisk je tedy třívrstvý.

Celý spodní černý obtiskový pruh i všechny žluté obtisky na rám jsou v jednom kuse. Je to dost dlouhý díl, doporučuju to spíš stříhnout alespoň napůl a nanášet odděleně.

Spodní hranu je pak potřeba trochu přemluvit obtiskovými vodičkami, aby se zatáhly za rám.

Tabulka laků u dveří.

K diskuzi jsou pak cedule „nekuřáci“ – u těch nevím, do jakého období byly přítomné.

Nárazníky, speciálně u SDV vyrobené kvůli Rybákům, s kulatými talíři. Obsahují jak oba talíře vypouklé, tak 1 plochý. Dřív se vždy dával 1 plochý a 1 vypouklý, aby se vždy potkal v provozu plochý nárazník s vypouklým.

Poslední verze vozů už měly nárazníky polokulaté, takže jsem tyto kulaté jen nožíkem seříznul.

Kvalita nárazníků je na tradičně velmi dobré úrovni. Jen blázen by dnes používal něco jiného – například pájet trubičky na leptané talíře. Za tu půlhodinu práce snad nikomu těch 15 ušetřených Kč nemůže stát, ne?!

Nárazníky přilepené na místě. Teď budu muset stejně dotřít černou rám na čele představku, tak to vezmu najednou.

Střechu jsem přepatinoval patinátory natíranými štětcem – hnědý a černý (imitující špínu ze sazí, pokud modelujete ještě parní provoz).

Osvětlení od Zejmiho. Protože jsem zrovna přinesl domů první pořádný digitál, chtěl jsem zkusit digitální verzi osvětlení. Zejmi dodává baleno v pytlíku s velmi pěknýn textovým návodem a tabulkou hodnot pro nastavení osvětlení.

Osvětlení stačí připojit ke kolům a jezdit – dekodér je integrovaný v desce. Umí 2 funkce, vždy pro polovinu osvětlení. Zejmi se přitom snaží prohazovat umístění aktivních LEDek, aby vozy nesvítily všechny stejně, což je milé.

Součástí osvětlení jsou už i kablíky, na kterých je fosforbronzový plíšek pro sběr proudu nejlépe z osičky dvojkolí.

Ty se jen prostrčí předem připravenými otvory v rámu a napruží o osy kol.

Zde jsou vidět LEDky a v plošném spoji připravená místa pro jejich jiné umístění.

Kondenzátor, který pomůže překlenout chvilky bez napětí (asi 2-3 sekundy).

Takto je to komplet. Osvětlení stojí v digitálu cca 400 Kč a na to, že je to takto kompletně na míru připravené včetně „dekodéru“ je to podle mě úplně super.

Podle doporučení z návodu si tedy dodatečně připravím vrták 1,5 mm.

A vrtnu díru zhruba doprostřed.

Tady jsem musel trochu zešikma pod interiér, ale zde bude stejně záchod, takže v každém záchodě by měla být díra do kolejí.

Prostrčený plíšek přijde napružit o osu.

Kondenzátor bude schovaný v prostoru WC.

Druhý konec. Víte, k čemu jsou ty výstupky na příčkách interiéru? Já už to vím, přesně do nich zapadne osvětlení. Mně to vůbec nesedělo, takže jsem jich většinu musel uřezat. Asi mám každou sedačku jinak nalepenou (oooo jak je to možné?).

Osvětlení jsem zalepil na dvou místech vteřinovým lepidlem do sedaček.

A hotovo. Tahle ultimátní příprava, kdy to do sebe záměně předem pasuje, je prostě super. Zejmi dodává samozřejmě i analogové osvětlení, a u sebe nebo zde také třetí verzi – tzv. „kapacitní“ pro analog, která obsahuje zásobu energie asi na 3 minuty svícení po odpojení proudu (například při vypnutí kolejového úseku).

Mezi tím jsem ještě rezavým patinátorem přejel rozsochy a schody.

A tím je spodek komplet hotový, funkční, pojízdný a svítí. Kolům se zvýšil odpor jen nepatrně. Je potřeba pohlídat, že je každé dvojkolí otočené izolovanou oskou obráceně, protože osvětlení sbírá z každého dvojkolí 1 pól. Zároveň je třeba se vyhnout oboustranně izolovaným dvojkolím.

Funkce 1.

Funkce 1 i 2 (svítí více LED).

Samotná funkce 2, tady už se spí.

Blížíme se k finále. Může se zasklívat. Na jednu stranu jdou okna zacvaknout bez lepení. Tuto variantu ale nedoporučuju, jakmile začnete skříní kroutit (při nasazování na rám), začnou okna vypadávat. Na druhou stranu se okna lepit musela – zvláštní, že do dvou stejných bočnic to pasuje trochu jinak. Jsou zde vidět dodatečně začištované vyhazováky nad okny, ale ostrým nožem se to povedlo i v této fázi bez poškození.

Někde to chce asistenci – u mě barvu na sklo, která je osvědčená, že nezanechává skoro žádné stopy.

Okno na WC jsem zatřel halabala krémovou. Jsou 80. léta, to se to trochu s tou údržbou fláká.

Černě natřený čelní rám a přechodový můstek.

Teď už je možné přílepit střechu. Tu je nutné opravdu lepit, jinak má tendenci se prohýbat, nebo nesedět všude na bočnici. Prostě pro zpevnění je to vhodné. Zde je akorát problém, že lepí se to nejlépe vteřinovým lepidlem, ale hrozí zde dost akutně zbělání oken od výparů, takže opatrně. Já střechu chytnul jen na čelech a 1x na každou bočnici vždy uprostřed. Teprve po sestavení vozu je vhodné nalepit madla. Jinak to vyřešit nejde, jsou uchycené na skříni i na schodech. Já je lepím nebarvená a natírám až na místě, někdo preferuje je stříknout ještě v aršíku.

Madla můžu natřít na černou.

Jestli jste si mysleli, že máte hotovo, tak jste se mýlili, tentokrát už snad naposledy. Kinematika při pečlivém sestavení funguje opravdu pěkně, ale je potřeba jí zasunout do otvoru v rámu podvozku. To by šlo dost natěsno, ale šlo. Ale pozor, musí být kompletně zatlačený trn kinematiky, jinak se kinematika nevrací do střední polohy (kdy je trn nejvíc vzadu). Musel jsme si tedy ještě na poslední chvíli vyfrézovat v rámu prostor, aby kinematika chodila volně. Už jsem se viděl v cíli, a ona se mi nehýbala kinematika – no bylo to zase o infarkt 🙂

K dobru kinematice je, že má připravené přesně usazení i co se týče hloubky ve voze, takže se opravdu nespletete.

A asi hotovo. Střecha byla taková fádní, to má každý. Tak jsem jí udělal ještě ke konci provozu trochu víc záplatovanou.

Na pár místech je hodně prorezlá (patinátor nanesený mokrým štětcem), někde už opravená (natřeno šedivou).

Známky ruční práce jsou ukázkou autentičnosti 🙂

Bočnici jsem nechal docela čistou, je jen lehce poprášená rzí z pistole. Ještě jako poslední pohlazení natřít držáky koncovek na čele a kliky dveří. Kliky chválím, jsou hodně vystouplé a tak je stačí ťuknout štětcem, nehrozí zalít půl metru okolí z kapky barvy.

Dokázal bych si představit příště trochu jiný postup prací, ale jinak jsem s výsledkem spokojený.

S čím se ale nesmířím jsou ty zmíněné nedostatky. Je to škoda, ta stavebnice je hodně, hodně, hodně fajn, vůz vypadá naprosto parádně, ale určitě ho nelze doporučit žádnému začátečníkovi – ten by se trápil nad věcmi, za které nemůže.

Začátečníkům doporučím, ať zůstanou nadále u dřeváků LPH, kde za mnohem menší cenu dotanou podobný vůz, který se dá bez problému složit i ve vlaku cestou do Ostravy za pomoci nožíku a lepidla. Když se vozy podobně postaví, v soupravě jim to bude později po získání zkušeností slušet i spolu dohromady.

Skvělé je, že budou přibývat i další verze, a tak stojí za to si tyto vozy vyzkoušet a nebránit se jim, to by byla totiž určitě škoda. Příště už bych byl zase výrazně chytřejší, jak to ostatně bývá u prvních kousků od čehokoliv. Ale první dojmy se právě nejlíp zaznamenají na té první stavebnici, pak už do toho vstupuje ta „profesionalita“ a snaha přecházet některé drobnosti jako nedůležité.

Občas je to opravdu jen chyba přístupu k pojetí stavebnice, protože v zásadě na tom nic těžkého není, dílů je málo jak jen jich málo může být, leptů je taky jen pár… A přesto je v tom tolik záludností.

Kdo se s tím ale popere, výsledkem prostě JE RYBÁK za slušnou cenu. Bohužel časy stavebnic za 250 Kč jsou opravdu dávno pryč, a když takovou seženete, tak je zaručeně bez kinematik, spřáhel, jakýchkoliv dvojkolí, bez obtisků a dalších drobnsotí, takže ve výsledku jste zase na 500 Kč.

Soupravy těchto vozů můžou pomalu vyrážet na všemožná kolejiště, myslím, že po doladění drobností by stavebnice dalších osobních vozů určitě podobně vypadat mohly a snad jich bude časem jen víc! Snad se SDV poučí z těch šlápnutí vedle a zase se vrátí na svou zaběhnutou kolej.

Není totiž snad ikoničtější osobní vůz na lokálky od 40tých do 70tých let, než právě Rybák.

Ke stažení:

Dočasně si zde můžete stáhnout video (20 MB) osvětlění vozu (omluvte kvalitu). Poslední tři vteřiny jsou po vypnutí napájení – postupné zhasínání cca po dvou vteřinách.

Rozšířený manuál pro DCC osvětlení vozu stahujte zde (PDF).

Stavebnici můžete objednat na e-shopu MojeTT.cz >>>
Osvětlení můžete objednat na e-shopu MojeTT.cz >>>