Stavba prvních modulových rámů pro TEŽ

Nastal Den D – nákup dřeva. To ráno jsem o tom ještě ani nevěděl, ale dopolední dokončení rozpisu dílů mě přesvědčilo, že můžu jet pro materiál.

Jenže kam v sobotu – no do velkokrámu. Když to teď pošlu truhláři (kterého nemám a budu to muset vzít přes kolegy, kteří sice ochotně souhlasili ale budou řezat za dva měsíce), budu mít díly hodně za dlouho, a čekat se mi nechce. Musí se vymyslet něco, jak se odříznout od závislosti na někom – já chci stavět teď.

Vybaven přelouskaným internetem, kde prý „v baumarktu vám nařežou na jaký rozměr potřebujete a mají na výběr různé druhy“ vcházím do obchodu sebevědomě s rozpisem dílů, čítající spoustu proužků o výšce 7 cm na bočnice. Zvolil jsem ten obchod s bobrem, tam je prý přířez zdarma. Dobrý den, potřebuji překližku a potřebuju jí nařezat, jakou máte a jak je to finančně? – Jistě, přířez je zdarma a máme překližku borovou 4 mm a zbytek 8 mm, ale té je maličko. Buková je na objednávku, ale když jí objednáme, možná nepřijde. – Vystačí ty zbytky borové na tento rozpis? – To máte moc malé díly, bohužel řežeme minimálně díly o rozměru 23 cm, menší bych musel přidržovat v ruce a nebylo by to rovné, a hlavně to nesmím. – (beru seznam zpět a přemýšlím co dál s výrazem „když mi to nenařežete, bude konec světa“) – Aha, no tak aspoň ty velké díly mi nařežete? – Jistě, ale máte toho cca 30 kusů, a nad 5 ks máme dodací lhůtu 5 dnů. – (zde jsem se důležitě rozhlédl po okolí, kde nebyla ani noha natož snad náznak fronty) – Aha, a nezkusil byste mi to teď při sobotě říznout, než si vyberu ostatní zboží? – Zkusím to.

Nechal jsem si tedy nařezat pro první díly pár kusů 8mm pětivrstvé borové překližky na nádražní moduly. Do rozměru 60 x 20 cm už se jim moc nechtělo, ale nakonec si dali říct, že „to ještě jako půjde“. Je škoda, že nemají nějakou menší pilu pro užší díly, klidně bych si na místě připlatil za pořez vyloženě na míru a prodavač stejně chytal po většinu mojí návštěvy lelky.

Z 4 mm třívrstvé překližky jsem si nechal udělat jen formát, který se vejde do laserové řezačky, a zbytek dílů si vyrobím sám. Tyto díly můžou mít bohužel v mém podání maximální formát zhruba A4, od toho se bude odvíjet budoucí konstrukce dílů, nebo si budu muset sehnat někoho s větším laserem. Volba materiálu byla docela jasná – jiné překližky nemají a bukovou vpodstatě vyřadili z nabídky. Jsem zvědavý, jak se bude materiál chovat, všude čtu hrůzostrašné příběhy o kolejištích prohnutých do luku a že jedinou volbou je vodovzdorná buková překližka alespoň 12 mm. Na druhou stranu čtu o kolejištích, která stojí doslova na sololitu a fungují. Snahou tedy není něco zanedbat, ale vystačit si s dostupným materiálem. Tak držte palce, a hlavně už mě neděste 🙂

Překližka vyjde asi na 300 kč/m2 a platí se jen materiál, přířez je tedy zdarma. Takže jsem si odvezl na 2 větší nádraží překližky asi za 600 korun a ještě mi spousta zbyde na příště. Všechny tyto detaily tu popisuju podrobně, protože sám jsem je hledal předem na interenetu ale každému přijdou tak samozřejmé, že se o nich téměř nikde nikdo nezmiňuje.

Paradoxně mnohem dražší jsou obyčejné lišty z masivního dřeva o šířce 55 mm. Je pravda, že je to fajnově upravené dřevo, třísku si o to člověk nezadře. Je to surová borovice, tedy nic extra, ale její funkce bude jen podpůrná, takže snad vydrží. Pro menší stanici jsem zvolil tloušťku 0,5 cm, pro Štrbské Pleso jsem zvolil radši 1 cm. 2 metry délky vyšly na cca 130 Kč. Na klasické tatranské nádražíčko 20 x 120 cm mě tedy překližka vyšla asi na 100 korun a latě na cca 200 Kč vč. odpadu.

O správnosti mého technického řešení mě přesvědčil kolega Zejmi, který si stejným způsobem na jaře sešrouboval základ pro svou staničku Hvězdonice. Nádraží jsem viděl a zaujala mě nízká hmotnost spolu s dobrým pocitem pevnosti. Ten sice zvolil latě o síle 1 cm, ale naopak zvolil pouze tu 4mm překližku, já budu mít na větších dílech 8 mm a budu se snažit o větší zpevnění bočnic, takže proč by to nemělo držet.

Na stejném místě jako překližku jsem koupil i další nezbytnosti, které mi chyběly – lepidlo Pattex Wood Express – prý  že za 5 minut je slepeno. To se pro složitější tvary docela hodí, člověk za večer stihne víc než 1 spoj. Dále nejobyčejnější svorky (4 ks) a nejobyčejnější pravoúhlé svorky (4 ks). Když bych plánoval 100 modulů, asi bych si připlatil, ale pro těch pár jsem nechtěl utratit za vybavení víc než za samotné moduly. 4 ks od každého umožní dát dohromady celý modul najednou, což je asi stěžejní měřítko.

Abyste si nemysleli, že jsem nějaká sebemenší dílna, tak zde je moje pracovna pro většinu modulových činností. Na podlaze podložka (balicí papír) a pracovní nástroje v krabici z Ikea. Tady jsem smontoval svoje první moduly.

Jako první zde ukážu můj úplně premiérový výtvor. Je řezaný komplet laserem do překližky 2,5 mm. Ta je sama o sobě hodně tenká a i nekvalitní – byl to nějaký zbytek obalového materiálu.

Ale po sestavení se ukazuje, že i z tak slabého materiálu by se daly lehkotonážní moduly sestavit a byly by konstrukčně docela slušně pevné. To mi dává naději, že i použití slabšího materiálu, než se všeobecně na moduly používá, by mělo být snesitelné. Samozřejmě do prvního pádu na zem, kdy by asi modul křupnul, ale jako nenosný díl nebo velmi malý propojovací žolík například pro změnu rozhraní je i toto dobrá varianta do budoucna, modul se navíc dokáže krásně přizpůsobit svému okolí a tím vyrovnat nerovnosti. Hmotnost modulu je krásných 83 gramů, což zní až neuvěřitelně 🙂

Ačkoliv u velkých modulů se hraje na totální pevnost, já půjdu cestou lehčí konstrukce oproti tomu, že bude jakýkoliv traťový modul trošku pružný a dokáže si po sešroubování s ostatními díly trochu sednout – snad se to neukáže jako úplně špatná filozofie. U hodně velkých modulišť chápu potřebu mít možnost se spolehnout na každý díl, u mého minimoduliště bude snad opak také pravdou.

Modul má 30 cm na délku a 20 cm na šířku. Díky tomuto pokusu jsem mohl upravit konečnou a definitivní podobu rozhraní i velikosti dílů – základní rozměry jsem se pokusil převzít z velké zababovské normy včetně vzdálenosti otvorů.

Toto řešení se ale díky tomu ukázalo pro takto malé moduly zbytečně masivní. Pro sešroubování a pro provlečení dvou drátů budou stačit menší otvory a pro zvýšení pevnosti budou posunuté blíže ke středu. Rohy budou ponechané prázdné pro zpevňovací prvky nebo pro nohy.

Modul nezůstane nevyužitý, bude použit na zakončení tratě šturcem za stanicí Tatranská Lomnica. Tam se bude nacházet asi 15 cm tratě, poté ukončovací sloup trolejového vedení a nějaká tráva se stromy a budovou. Stejnou lehkou konstrukci chci nadále využívat pro boční přídavné moduly například se staničními budovami, bude stačit je přišroubovat z boku do samotného hlavního modulu, maximálně s jednou podpůrnou nohou.

První posazení Nkové koleje a na ní prvního pokusu o vozidlo ukazuje, že místa bude kolem trati dostatek.

Musí se sem vejít trošku rozumný les a to nejbližší železniční i neželezniční okolí trati, což bude na šířku 20 cm vyhovovat.

Konstrukce modulu je zde docela poctivá truhlařina, vše spojeno pouze slepením Herkulesem.

I vrchni traťová podpora je do čela zakončená zámkem.

Uprostřed ve výztuze je další zámek.

A na bočnici taktéž.

Zkouška praovúhlých svěrek na již slepeném modulu – velikostně se zdají být pro moje potřeby takřka ideální.

I koupené svěrky jsou perfektní, dokáží se roztáhnout na více než 20 cm a tím bude možné přidržovat moduly po celé šířce.

Ještě otestuji výztuhu rohů pomocí hranolků 20 x 20 mm z masivu. Nařezal jsem si je cca na 5 cm výšku.

Hranolky jsem opatlal lepidlem a svorkami přitáhnul do obou stran najednou. Slícované jsou vždy s vrchní hranou.

Zpevnění i takto tenkého materiálu je neuvěřitelné, modulek se úplně přestal kroutit.

Váhám, jestli je vůbec potřeba do toho ještě prát sebemenší vruty, protože když se tyto lepené spoje pokusím roztrhnout, určitě materiál urvu jinde než v lepeném spoji. Je tu vidět, jak je spojovací otvor naprosto naplácnutý na hranolek, tedy dobrý důvod k posunutí otvorů blíž ke středu.

A jdeme na první opravdový díl buducího Tratraliště. Na laseru jsem vyřezal čela – výhoda je, že přístup k laseru mám velmi snadný a přesnost je téměř dokonalá. Nevýhoda je, že řez není úplně rovný, laser řeže trochu „do trychtýře“, tedy nahoře je prořez větší než ve spodní části materiálu. Ale dá se to přežít, rukou bych to tak pěkně taky neuřezal. Navíc laser vypálí otvory přesně tam, kde je potřebuji. Na mém laseru se dá bez problému na jedno projetí řezat do 4 mm překližky, což vyhovuje. Na více opakování se dá i do silnější překližky, ale řez je pak čím dál víc nepraovúhlý.

Brigáda při střední škole v truhlárně ve mě zanechala pár poznatků konstrukce dřevených rámů, takže vytvořit pár zámků pro zpevnění a ideální sesazení nebude problém.

Přiložené čelo na původní zkušební modulek. Sedí dokonale, jen výška se od té doby změnila. Původní modul počítal se 7 cm, ale protože v baumarktu se nic o šířce 7 cm sehnat nedá, tak jsem musel ustoupit na 5,5 cm, což byla nejširší lišta z masivu. Podstatné je každopádně hlavně rozhraní, samotná výška bočnic už nehraje takovou roli.

U čel jsem plošnou překližku náhodně zaříznul, aby nepřekážela normovanému čelu. U kraje se bude terén lehce svažovat.

Vše jsem si nakreslil rukou a pak „co pila dá“ uříznul na běžném stole. Každou stranu jsem udělal trochu jinak, ať to není monotónní. Odřezky se budou hodit, jsou totiž pořád krásně pravoúhlé v rohu.

Všechny větší celky řežu touhle ruční pilou – je dost hrubá, ale zase jí to netrvá rok. Uznávám, že jedna menší pokosová pila by se do dílny hodila.

Pravda, ještě jsem koupil tuhle pokosnici, ta moje původní byla moc úzká. V ní budu porcovat lišty na správnou délku. Svorkami jsem si držel dvě lišty u sebe, abych obě strany modulu řezal úplně shodně.

Do stále sesvorkovaných bočnic jsem si vyřezal otvory na zámky. Samozřejmě otvor je kulatý a laser proti tomu vypálil čtverce, ale když se to dobře spočítá a hodně zalepí, padne čtverec do kruhu docela pěkně.

Začal jsem lepením dílů k sobě. Jako nejlogičtější mi po půl hodině zkoušení přišlo přilepit čelo na vrchní překližku – tam je potřeba největší přesnost usazení, aby šly moduly k sobě dobře sešroubovat.

Lepidla je dost až když leze ven. V tuto chvíli se malé pravoúhlé svorky opravdu hodí, do větší bych už čelo neupnul.

Jako další samostatně proveditelná část mi přišlo slepení žeber s boky.

Otvory pro zámky zalité lepidlem.

Opět lepidla víc než míň.

Po zaschnutí se snad i uchycení v otvorech zpevní. Uznávám, že je to zbytečná práce proti sešroubování, ale do takto tenké překližky by bylo šroubování spíš kontrakproduktivní. Do čerstvého lepidla jsem ještě natlačil pár pilin, tím by se spoj mohl zase trošku zpevnit.

Pak už jsem spojil dva velké celky do sebe. Horní desku s čelem jsem slepil ke spodnímu rámu. Celé jsem to opatlal lepidlem a stáhnul svorkami asi na deseti místech – našel jsem ještě nějaké přitahovací svorky pro uchycení různého zařízení ke stolu. Tady je opravdu potřeba pohlídat, aby vše přilehlo na co největší ploše a pořádně se zpevnilo vzájemně. Tím jsou oba moduly vlastně hotové.

Takto vypadá zboku.

Takto bude vypadat nádraží modul zespodu, technický otvor by měl stačit pro vedení instalací. Tady se můžu přiznat, že se mi povedlo prohodit směr bočnic, kde se lišila vzdálenost navrtaných otvorů v bocích asi o 5 mm, a tak se mi jeden modul povedlo sestavit tak, že výztuhy jsou trošku pod úhlem a ne úplně kolmo k bočnici, ale nakonec to ničemu nevadí a kvalitní zalepení v ostatních bodech nezanechalo žádné následky na tvarové stálosti modulu.

Místa na instalace bude dost, zde se bude nacházet jen jedna výhybka.

Do všech rohů jsem zase nalepil hranolky.

Na druhé straně, kde je nenormované čelo do kusé koleje, jsem musel nalepit jen menší zbytky překližky, protože hranolky by se sem vůbec nevešly, aby se daly spojovací šrouby zašroubovat.

Tady jsem se zase pro změnu trošku seknul v měření a musel jsem převrtávat otvory pro vsazení zámků. Prostě stane se, není to žádná katastrofa, hlavně že to nakonec drží. Vzniklé otvory jsem zase vyplnil směsí lepidla a pilin. Jde mi jednak o zalepení a jednak o utěsnění.

Moje první dva vlastnoručně sestavené moduly v životě. Nevypadají ani křivé, s výsledkem práce jsem spokojený, tak se musím pochválit. Ověřil jsem si, že tímto způsobem se to dá vytvořit i s minimem materiálu a nástrojů.

Pohled na nenormované čelo do šturcu. Profil čela je víceméně shodný s normovaným tvarem čela v jeho plnohodnotné podobě, překližka končí za čelem.

Nahoře je spojovací čelo mezi oběma polovinami stanice, překližka končí souběžně s čelem, tedy se zde vlastně jedná o normované čelo v té netvarované jednodušší podobě.

Dole je to samé čelo, překližka končí opět souběžně s čelem. Tentokrát by však mělo mít výsledný tvar toho uváděného normovaného čela s náspem. Variant zakončení jsem si tedy nechal více, abych měl lepší možnosti a budu volit vždy podle toho, jak to bude nejlepší na sestavení nebo kvůli pevnosti celého modulu.

Na desku už jsem si vynesl osy obou kolejí pro představu.

Ironie je, že ta Nková kolej se té TTm koleji podobá snad mnohem lépe, než použití prutů Tillig TT s nepřirozeně vysokou kolejnicí.

Zkoušel jsem porovnávat i vzdálenosti pražců, a zdá se mi, že to sedí ideálně.

A zase si zajezdila električka. V celém tom kontextu modulu a jeho šířce se mi zdá, že to tam pasuje opravdu akorát. Menší už by bylo divné, tohle je dobré.

Na každou stranu tratě se vejde nějaký ten strom pro efekt, že koleje vedou v lese, ale zase nebudu mít snad les v ceně nového auta.

Dva moduly jsem dal dohromady za 48 hodin od nákupu materiálu, vpodstatě za 3 večery, celkem tak 6 hodin práce. Potěšilo mě rychlé schnutí lepidla, díky kterému práce dobře ubíhá. Teď mě ještě čeká pár dalších modulů když už v té stavbě jsem, a pak je začnu postupně zprovozňovat. Nakoupil jsem materiál ještě na Štrbské Pleso a na pár menších traťových modulů, a chci je zpracovat co nejdříve, než se mi materiál nějak zdeformuje, pokud bude opřený o zeď.

Zde už pohled na celou Tatranskou Lomnici včetně slepé koleje na konci kolejiště – vlevo končí trať TEŽ na svém jednom konci. Nahoře od stanice je sousedící normálněrozchodná stanice.

Vpravo trať vyráží na svou krátkou cestu do Starého Smokovce, kde se připojuje k trati od Popradu. Tady už bude trať moci pokračovat libovolně dále, na zkoušku jsem si vytiskl oblouk o poloměru 300 mm.

Když použiju jednu poučku, kterou jsem potkal snad na webu Zababova – parafrázovaně „i ta nejhorší březová překližka je lepší než masivní dřevo“. Na druhou stranu doporučím prohlédnout stavbu kolejiště Modelového Království ve Ždáru – stavba rámů probíhá instalací OSB desek a masivních latí (na kovovou konstrukci) – tedy po dřevěné stránce z jinde naprosto nedoporučovaných materiálů. Přístupů ke konstrukci může být spousta. Co tu ukazuji, je jen jeden z nich. Je to opravdu konstrukce „co baumarkt dá“ takže nemůžu zaručit, že to je správná cesta. Tedy varuji – inspirujte se, motivujte se, ale neopakujte, pokud nemáte ověřeno, že víte, co děláte. Máte-li možnost stavět z ověřených materiálů, stavte! Toto je jedna z cest, u které jsem usoudil, že by měla fungovat, ale co bude s konstrukcí za 1, 3 nebo 5 let, to nikdo nedokáže odhadnout. Uvidíme. Zatím držte palce, a až bude něco nového, dám vědět 🙂