DSCN1958 u cestyNa trhu se jako letošní novinky objevilo několik laserovaných stavebnic drobných staveb od firmy Model Scene.

Tento výrobce dosud vedle všelijakého rostlinstva nabízel jen několik hotových drobných staveb a jednu dosti drahou stavebnici dřevěného skladiště. Od letoška jsou tedy v prodeji stavebnice civilních i drážních drobných staveb ve všech hlavních vláčkařských měřítkách, navíc za velmi zajímavé ceny.

DSCN1913 baleni-001

 

Vzhledem k tomu, že mojett občas vypadá spíš jako „mojeautobusy“, vybral jsem pro první seznámení stavebnici zděné autobusové zastávky. Předloha se vyskytuje v řadě menších měst a vesnic a model od konkrétního vzoru bude možná odlišovat jen zasklení (či spíše vysklení) oken, případně stav devastace předlohy.

DSCN1914 navod

V malé průhledné plastové krabičce najdeme kromě obrázkového návodu s barevnou fotografií sestaveného modelu jen několik aršíků ze dřeva (dýha, překližka), fólie a lepenky různých barev a tlouštěk s jemně vylaserovanými díly. Stěny, podlaha a střešní krytina stavby jsou překvapivě dokonale vygravírovány z lepenky – povrch podlahy s naznačenou šachovnicí zdrsněných a hladkých dlaždic, omítka stěn (a cihel tam, kde je „opadaná“) působí dokonalým dojmem stejně jako eternit na střechu.

DSCN1916 dily v krabicce

Vlastní stavbu zahájíme prohlídkou návodu a natřením dílů podle zvolené předlohy, či vlastního uvážení. „Zdi“ ze silné lepenky jsou dost „žíznivé“ a řidší barvu rychle vsáknou, střešní krytina z tenčí lesklé lepenky naopak barvu nepřijímá příliš ochotně a výsledek tak může být i po dvojím natření „stylově olezlý“. Dřevěné části (podbití střechy, části laviček a cedule) je možno nechat v původní barvě, nebo namořit.

DSCN1917 vsechny soucastky

Osobně jsem barevně upravil dlažbu fixem (bohužel je vidět, jak se mi klepala ruka), na omítku použil světlou šedomodrou barvu, vnitřek, ostění oken a dveří jsem „vybílil“ a na podezdívku a stojiny laviček použil barvu betonu. Štukování rohů jsem natřel světle šedou (beton + bílá), ale s nátěrem jsem měl počkat až po sestavení – laserem naříznutý ohyb zviditelnil žlutý podklad. Asi jsem je měl ohnout opačně – pokud možno na ohýbačce na lepty. Specifikum jsou obnažené cihly – ty nejprve dostaly nátěr červenooranžovou barvou (bílá + patinátor „cihla“) a po zaschnutí byly zasypány patinátorem „bílá“, který jsem z nich následně opatrně oprášil. Výsledek celkem slušně připomíná skutečně opadanou omítku.

DSCN1918 detail zdivo

Vlastní stavbu doplňují dvě lavičky až příliš moderního stylu (betonové stojiny, rovné sedáky a opěradla), na které ale při umístění do interiéru čekárny naštěstí prakticky nebude vidět.

DSCN1940 predbarveno

V ploše gravírovaný eternit je ukázkou dobrého technického řešení – působí jemněji a tudíž věrohodněji, než eternit lepený z pásků a zároveň je dostatečně plastický, aby vypadal lépe, než (bohužel běžné realitě odpovídající) eternit naznačený pouhými drážkami v ploše.

DSCN1943 detaily po nabarveni

DSCN1944 zaklad boudy

Po zaschnutí barev jsem zastávku slepil (celá je disperzním lepidlem) – nejprve jsem sestavil okna a vlepil je do příslušných otvorů, pak sestavil obvodové stěny (mají v rozích masivní zámky) a nalepil je na podlahu. Doporučuji spasovat obvodové zdi s podlahou, dokud lepidlo ještě nevyschlo. Výrazně to pomůže udržet geometrii stavby. Dále jsem slepil střešní krytinu a podbití. Krytina byla po natření poněkud „živá“ a při lepení neustále ujížděla, střechu je tudíž nutno buďto zajistit při lepení kolíčky, nebo ji nechat vyschnout pod zátěží. Bohužel jsem ji neuhlídal a při schnutí mi poněkud „ujela“. Než uschla střecha, slepil jsem lavičky. Moc jsem jim nedal – při umístění ke kratším stranám interiéru stejně nejsou vidět. Na vnitřní stěnu zastávky jsem vlepil malou dřevěnou tabulku (patrně na jízdní řád), zvenčí nad vchod velkou tabuli, na kterou by měl přijít název zastávky. Na sestavu stěn s podlahou jsem nalepil štukování rohů, které zakrylo spojovací zámky, vlepil dovnitř lavičky a budovu uzavřel střechou. Stavební práce jsem zakončil nalepením jakýchsi „obrubníků“ k bočním stěnám – návod je v tomto poněkud nejasný a z fotky na návodu není nic vidět, protože příslušnou pasáž zakrývá text. Nakonec jsem ještě obtáhl obvod střechy barvou, špičkou nože odstranil příliš viditelné stopy po přeteklém lepidle a tím stavbu prozatím ukončil. Patinování a další úpravy budou provedeny před osazením do terénu, aby korespondovaly s konkrétním prostředím.

DSCN1945 pruceli

V autobusové zastávce od MSC získáme s minimálním vynaložením úsilí a času drobnou, lehce opotřebenou stavbu, která příjemně oživí modelové kolejiště. Při použití rychleschnoucích barev a vteřinového lepidla jde i pro začátečníka o stavbu maximálně na jeden večer, pro zkušené matadory možná jen „ke kafi“.

DSCN1958 u cesty

7 komentářů k článku “Autobusová zastávka od Model Scene”

  1. Fuška :

    Od Model Scene jsem si k Vánocům pořídil stavbu silniční váhy, kterou jsem přebudoval na drážní. Ze stavby jsem byl nadšený- třeba opravdu detailně znázorněná opadaná omítka vypadá suprově, dokonce jsem chvilku uvažoval, jestli tuhle stavbičku nenechám nenabarvenou :-).

  2. Mara :

    Tohle vypadá celkem pěkně, ale vaše nadšení bohužel nesdílím. Nedávno jsem si koupil od M-S výhybkářskou boudu a provedení děs, bylo na tom asi stejně práce jako kdybych si to chtěl „brousit“ sám. Gravírování místy propálené a dílky co asi měly být v jednom, tak na víc kusů, pokud to nebyl záměr tak vyrobit a zničit :(. Ale abych taky něco pochválil, ta modrá se ti povedla, na trase, kterou jsem dřív jezdil, byla sice trochu jiná zastávka, ale ta modrá je úplně stejná, super! 😉

  3. Střelec :

    Tahle stavebnice je na rozdíl od různých vechtrů a špryclových kůlen letošní, takže má celkem vychytané detaily. Ještě jsem stavěl dřevěné kůlny (o těch někdy příště) a ukázalo se, že překližku gravírovat umí, s dýhou je to horší (ta má tendenci praskat) a u lepenky hodně záleží na tloušťce a měřítku – co na střeše v TT vypadá perfektně, je na stejném materiálu v H0 poněkud rozplizlé, u silných stěn je gravírování bez problémů.
    Barva stěn – používám akrylátové Agamy – vnitřek je bílá, vnější modrá je RLM 76. S povrchem lepenky to vytvořilo náležitě realistické spojení.

  4. Zlámalík :

    Střecha vypadá dobře, to gravírování je pro eternit asi nejlepší způsob.
    Jen bych se – s ohledem na formát papíru pro návod a množství bílého místa na něm – přimlouval i za vícejazyčné texty tam, kde je v popiscích jen čeština. Drobnost, která by potěšila. Dva obrubníky bych použil třeba před zastávku – jako soklík před dveře, nebo i jako dílčí zpevnění krajnice pro nastupování. Lavečky jsou dost „bombenfest“, zcela současné – zde odkaz na výrobce: http://www.kovo-art.cz/lavicky-betonove/327-lavicka-betonova-klasik-vymyvane-boky.html

  5. Rosťopiš :

    Abych to tu rozvířil, mám v šuplíku stavebnici budovy od KB modelu, kde je třecha řešená právě pásky nařezanými z velice jemného tenkého šmirglu. Ze zvědavosti jsem si to provizorně seskládal a musím říct, že to eternit imituje fakt skvěle, rozhodně bych to nezatracoval. Vypadá to totiž zatraceně dobře 🙂

  6. Střelec :

    Od KBmodelu mam vedlejší budovu v H0 – na ní ty pásky eternitu z jemného šmirglu vypadají podstatně líp, než gravírování na střeše kůlny MSC v H0. Pro TT už je i jemný šmirgl moc masivní podobně, jako lepenka. Výsledek se podobá spíš břidle, než eternitu.

  7. Jarda :

    S eternitovou krytinou je to hodně ošemetné, jak píše Střelec, na každou stavbu se hodí něco jiného a každý na to má také jiný pohled a nejde stopro říct, co je právě nejlepší, co kus to originál. 😉

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.