000_3172Ač mi tato stavebnice přistála na stole hned v týdnu jejího uvedení na trh, z důvodu nedostatku času jsem se jí nemohl naplno celou zimu věnovat, a tak na její dokončení došlo až nyní.

Ale důležité je to, že stavebnice existuje, prodává se, není to tedy žádná fata morgana, jako poslední dobou u některých výrobců zažíváme, a dá se z ní postavit parádní vagón – tedy snad?! Tak se na to podíváme…

Vůz přichází opět ve fešné a pevné krabičce jako cisterny Zekks. Sluší se zmínit (což je mimochodem uvedeno v návodu), že tyto vozy vlastnilo i DR (později DB) a tak je možno je spatřit i s logy DB. Ostatně na eshopu SDV, kde je možno model přímo zakoupit, máte na výběr několik variant a další budou do budoucna přibývat.

DSC_0958

V krabičce je to v pytli.

DSC_0959

Taky si myslíte, že je vaše stavebnice na dvě věci? Tak naše je na dva pytle.

DSC_0960

Obsáhlý návod… bude o něm dále pochvalná řeč 🙂

DSC_0962

A detailní nákres. Myslím, že návodem se řadí stavebnice k tomu nejlepšímu, co lze u nás v rámci návodů sehnat!

DSC_0963

Já jsem si to nasypal pro přehled do jednoho pytle, takže to z něj na následující fotce začnu vybalovat.

Stavebnice obsahuje lepty a obtisky.

Na obtisky se podíváme zvětšeně – tyto jsou ve verzi ČD a jsou sítotiskové, takže by měly být kvaltině udělané. Už na první pohled jsou krásně ostré a obsahují tak akorát popisků. Když už bych na nich měl něco najít, tak to, že jsou hodně náhodně rozstrkané a blízko sebe. Osobně mám radší obtisky, které tvoří určité „bloky“ a shodné motivy na obě strany jsou vždy u sebe, takže člověk tak nějak ví, kde má stříhat. Navíc se mezi takto usázenými obtisky špatně manévruje nůžkami.

V ceně jsou opět (jako vždy u SDV) kinematiky se spřáhly Tillig. Nemám rád, když lidi nadávají na „vysokou cenu“ modelů SDV, protože tyto nářky prostě nechápu. Za 275 Kč je to dle mě luxusní nabídka, když vezmu vpotaz, že stavebnice obsahuje vše, co potřebujete. Když půjdete do krámu, koupíte za 170 stavebnici (která vám přijde cenově „v pohodě“), za 36 Kč kola, za 120 Peho kinematiky a za 34 Kč spřáhla (nedejbože ještě za 30 Kč obtisky zvlášť), tak stále věříte, že vás ta stavebnice na části vyšla opravdu výhodněji? Kdo nepoužívá SDV kinematiky, stačí je předat za úplatu někomu, kdo je používá…

A tady je konečně to, na co se tu čeká nejvíce – díly stavebnice samotné. Jak vidno, je jich opravdu jen pár – a to je myslím dobře. Stavebnice je hodně jednoduchá a zvládne jí postavit i osmiletý začátečník (já jí složil, takže o tom nepochybuji). Všechno (až na závaží – logicky) je lisováno z pořádného „modelářského“ plastu, jak uvidíte dále…

Bočnice mají strukturu nejen zvenku, ale i zevnitř (což ještě dnes stále není vždy samozřejmostí).

Jsou lisovány ve fešné červenohnědé, vpodstatě kdo to má „na zkoušku“ nebo není tak zdatný (nebo se mu prostě nechce), nemusí model ani stříkat a stačí rovnou obtiskovat. Barva plastu se trefila na výbornou.

Kritizovaným prvkem jsou nálisky na profilech zvenku. Ano, je to pravda, jsou opravdu tam. Je jich 8 na každé straně. Je to něco, s čím se budeme muset naučit žít. Ale, nezlobte se na mě, jestli z toho někdo nespí, protože když to dá více jak 20 cm od očí, tak to vidí, tak je cvok 🙂

Po začištění pochybuji, že si toho někdo všimne, pokud mu to neukážete pod lupou nebo pod makrofotkou – tu makrofotku uvádím schválně, protože na k-reportu jsem viděl fotku (fotka pěkná, to ne že ne), kde to bylo vidět, ale ta fotka byla opravdu hodně makro – a hned se začalo s kritikou, že je to šíleně vidět. Někteří modeláři-teoretici by se nad sebou měli opravdu zamyslet, než vypustí z pusy něco o tvorbě ostatních.

To samé z druhé strany. Ty výstupky by tak nevadily, vadí spíš ty „kužely“ kolem profilu, které už se budou opravdu špatně odstraňovat.

Ale z této vzdálenosti už to skoro vidět není, že?

Pohled na schránku. Je trochu placatá, ale je.

Velmi nepříjemné jsou všudypřítomné blanky na okrajích dílů. Nezabere to sice moc času a stačí to párkrát přejet nožíkem, ale je to dost otravné. V tomto směru by se mohli u SDV soustředit na lepší kvalitu výlisků, podobné problémy jsem zaznamenal jeden čas i u kinematik, jindy to bylo v pořádku, takže je to evidentně tím, jakou mají při lisování náladu.

Tato nenápadná ohraničená z vnitřní strany bočnice tvoří zámky pro umístění sousedních dílů, což považuji za velmi vítané zpestření, které velmi ulehčuje stavbu.

Čela jsou zřejmě stejná, ale dobrá zpráva je, že v SDV připravují odlišná čela pro vytvoření různých verzí vozů Es z České Lípy.

Vnitřní strana má také lehkou strukturu. Otvory pro nárazníky budou schované pod podlahou.

Další výtka se nesla na uhlí, tak se na něj rychle mrkneme. Na první pohled je to jasné. Je to uhlí z plastu. Ano, SDV si dovolilo vyrobit uhlí z plastu, které nevypadá jako skutečné uhlí, ale jako uhlí z plastu. To je tedy drzost 🙂

Ano, zblízka to možná vypadá trochu jako čedič, ale z té pozitivní strany – když to správně barevně upravíte, máte z toho řepu. A ač se okem snažím, jak se snažím, tak mi to prostě i při blízkém pohledu běžným okem stále přijde jako uhlí – opět problém expertů přes makrofotky.

Zespodu jsou jen nožičky, takže pod náklad můžete schovat kubánské utečence, peníze, nebo závaží. Pomocí nožiček lze i snadno upravit výšku nákladu – buďto je finkout, nebo naopak podlepit.

A z dálky to pořád vypadá kupodivu jako uhlí. Je potřeba to brát jako základní variantu. Kdo si netroufne, má náklad (a představte si, další drzost) v ceně vozu, kdo si troufne, barevně náklad upraví, kdo si troufne víc, použije ho jako základ a posype něčím novým, ještě odvážnější modelář nasype napevno do vozu něco svého, a největší hustoles (zhruba na úrovni Arnolda Švarc&Negra) udělá vlastní vyndavací a zastamdací náklad.

Podlaha vypadá pěkně – prostě dřevěná.

Má po stranách opět nepravidelné blanky, které je bezpodmínečně nutné odstranit, jinak budou vadit při sestavování vozu.

Samozřejmě čeká na barevnou úpravu. Usazení prken je správně nepravidelné, takže některá prkna vypadají jinak silná než ostatní, což zlepšuje výsledný efekt (je to vidět lépe na nastříkaném modelu).

Pryč musí ze spodní strany nálitky – viz kulaté uřezané výstupky.

000_3051

A řádně začištěné hrany – doporučuji zkusit nasucho s bočnicí, protože uprostřed je podlaha trochu širší kvůli vratům bočnice, tak ať si zase neuberete materiálu zbytečně moc.

000_3052

Z čeho jsem nebyl moc chytrý byla hrana na vršku boků korby – má tam být? Nemá tam být? Jelikož byla dost výrazná, přišlo mi až podezřelé, že by měla jít pryč, ale nakonec to tak je správně – pryč s ní. Na spodním dílu hrana je, na horním už ne.

000_3048

Nějaké zbytky nepotřebného plastu jsou i na rámu – pozor na ně, je potřeba vše odstranit. Jednak jsou tam zbytky po lití do formy, jednak jsou tam estetické blanky (ty samozřejmě tolik nepřekáží).

000_3049

Boční díly rámu, opět je třeba důkladně začistit. Jak už jsem říkal, v zásadě to ničemu nevadí, ale očišťovat všechny díly je otrava běžná spíše u polyuretanových stavebnic.

000_3057

Na boku jsou „distanční výstupky“ – ty tam naopak musí zůstat, zajistí, aby byl pojezd vystředěný vůči skříni. Chce to občas opravdu přemýšlet, co musí pryč a co naopak musí zůstat.

000_3058

A po začištění všech dílů korby jsem se pustil do sestavení – přes hranu stolu pro zachování pravoúhlosti jsem začal lepit jednotlivé díly k sobě. Lepím obyčejným lepidlem na plastikové modely, funguje krásně jak jsme u plastikových stavebnic zvyklí.

000_3050

Jde to překvapivě snadno, je myšleno na správné usazení vůči sobě, takže stačí potřít lepidlem a plácnout k sobě. Ověřením je, že podlaha jde bez většího odporu vložit – to je důležité, pokud to nejde, je potřeba ještě trochu ubrat z podlahy.

000_3053

Všechny 4 bočnice jsou u sebe za 2 minuty. Jediné, co je potřeba pohlídat, je, aby vrchní hrana byla na stejné úrovni u všech dílů – to se zajistí například zatlačením všech čtyř dílů vůči rovné podložce.

000_3054

A pokud jste přípravě věnovali trochu péče, jde teď zespodu (pozor, nervat svrchu!) vsadit celkem bez odporu podlaha, ale přitom samovolně nevypadává. Pokud tomu tak je, je možno jí zespodu zalít lepidlem a nechat proschnout.

000_3055

Je vidět opatlání lepidlem, mám lepidlo Tamiya se štětečkem, kde je lepidlo řídké a krásně zateče do spár a přitom se dá štětečkem setřít z povrchu.

000_3056

A kdo má chuť (já měl), může vlepit už i rám s rozsochami. Nebo může tuto část slepit zvlášť a osadit až po stříkání. Ale zkusmo určitě doporučuji vložit, zda vše pasuje (mělo by).

000_3059

U čeho jsem se nazlobil, byla dvojkolí. Ve stavebnici jsou plastová, to je fajn, ale mají tak brutální nálitky, že očistit je do kulatého tvaru je téměř nadliský výkon.

000_3066

Plast je navíc v tomto případě měkčí a tak z toho vzniká takový pižlanec.

000_3067

Nakonec se mi povedlo dvojkolí tak nějak obrousit, že fungují, ale ten původní nálitek byl opravdu „až moc“. Ale pro seriózní ježdění bude mít stejně smysl se poohlédnout zřejmě po kovových. Originál Es11 má mít 7,7 mm, ale stavebnice je s ohledem i na ostatní konstrukční skupiny, které by měly být dostupné postupně, dělána na 8,0 mm, takže doporučení je dát kovová 8,0 mm, ať máte všechny vozy stejně vysoko.

000_3068

A pokud se operace s koly zdaříla, dvojkolí lze teď krásně vsadit dovnitř a dokonce se i otáčí 🙂

000_3060

Tím je hrubá stavba kompletní.

000_3061

Byla to opravdu rychlovka, všechno se dá usadit jen jedním způsobem, takže nemůžou vzniknout problémy typu „jééé tady jsem to nalepil o milimetr vedle“ a tak je zaručeno, že bude vůz na kolejích vypadat souměrně.

000_3062

Zkušební osazení uhlí do vozu. Uhlí jde vsadit krásně volně, ale přitom ve voze neplave.

000_3065

Osazeny nárazníky SDV. Nárazníky jsem dovnitř vlepil.

000_3069

Obyčejným skalpelem jsem seřízl již zmiňované výčnělky na bočních výtzuhách. Už teď není skoro poznat, že tam něco bylo. Takže bych to opravdu tak tragicky neviděl.

000_3063

Pohled dovnitř prozrazuje, že nebude žádno ostuda vůz provozovat ani bez nákladu.

000_3070

Takže jsem se mohl vrhnout na lepty. Všechna madla jsou v leptu obsažena, takže je třeba pro ně jen předvrtat díry.

000_3071

Některé díry jsou naznačeny, i když bohužel jako výstupky, takže je třeba je buďto nejprve odříznout nebo odfrézovat vrtákem a pak navrtat. Snadno projede člověk skrz do vnitřku korby, chce to opatrně. Pro madla na bocích skříně (ta dlouhá) nejsou otvory naznačeny a chce to vzít odhadem nebo vlastním měřením. Pomůcka je ta, že horní otvor je cca 1 mm pod zešikmením na vršku skříně a spodní otvor na úrovni spodní hrany výklopného čela.

000_3072

Jedna strana je na lepty bohatší, stejně jako v reálu. Stačí pečlivě následovat návod, popsané je to dobře.

000_3074

Přestavovače.

000_3075

A kotvičky.

000_3076

Madla pod nárazníky.

000_3077

A celý vůz osazený lepty. Vypadá hned o mnoho lépe.

000_3078

Vůz po lehké základovce a leteckém dnu, kdy mi při stříkání základovkou upadl z balkónu na chodník. Kromě pár menších defektů (ztracený nárazník a madlo atp) přežil bez větší újmy, holt zřejmě slušnej oddíl.

000_3079

Pak už jsem se mohl vrhnout na nástřik.

000_3094

Nejprve jsem vzal černou pojezd (protože ho mám napevno přilepený). Že jsem trochu zasvinil i bočnice vůbec nevadí, poslouží to jako podklad pro patinaci, kdy červenohnědá chytne tmavší odstín na místech, které předtím byly černé.

000_3095

Poté už normální červenohnědá.

000_3096

Vypadá to nadějně, na spodku korby je trochu vidět to ztmavení černým podkladem.

000_3097

Tady jsem pro vás udělal porovnání uhlí – originál Tillig, který je asi o 1 mm užší i kratší.

000_3098

A teď SDV uhlí. Nepřijde mi tak špatné, naopak se mi zdá v porovnání možná lepší než to Tillig. Taky je tomu Tilligovu už pěkných pár desítek let… Zatímco tohle je pěkně čerstvě vykutané uhlí.

000_3099

Nanášení obtisků je otázkou chvíle.

000_3100

Nanáší se velmi dobře, jsou krásně čitelné a i v návodu je detailní umístění jednotlivých popisů uvedeno, takže za obtisky celkově velká pochvala (snad krom toho, co jsem již zmiňoval, že se to trochu nešikovně vystřihuje).

000_3102

Teď už to vypadá opravdu jako ten správný vůz, co říkáte? Obtisků je tak akorát, takže za mě spokojenost.

000_3103

Minutová patina pomocí stříkací pistole, matný lak a za chvíli je hotovo.

000_3173

To samé na čelech.

000_3174

Druhá strana s více lepty na čele.

000_3175

Vnitřek jsem pořádně zaprášil „jako od uhlí“.

000_3176

To celé jen pistolí.

000_3179

Uhlí jsem přestříkal matnou černou a trochu rzí, určitě to pomohlo.

000_3180

Šlo by ještě doladit patinátory, ale ve skutečnosti se to leskne méně než na fotce.

000_3181

A stačí jen vložit uhlí zpět do vozu a užívat si hotového uhláku.

000_3165

Tohle je prostě povedená stavebnice. Má nějaké chybky, které jsou občas zbytečné, občas vycházejí z dnešní všeobecné snahy „to rychle vysypat mezi kaštany za málo peněz“ (jak by řekl marketingový specialista „s ohledem na cenovou citlivost trhu“), ale stále se jedná o špičkovou stavebnici, která /konečně/ navazuje na odkaz LPH – je to snadné, cenově přijatelné, vypadá to dobře, staví se to rychle a dají se toho na kolejištích využít desítky.

000_3166

Což je taky podstatná záležitost – vozy typu „prototyp sypáku“ jsou sice krásné a nikdo je nedělá, ale technologicky sebevražedné a finančně v této technologii nerentabilní – od toho stále máme a budeme mít polyuretan a lepty. To je třeba si uvědomit při lamentování, že se stále vyrábějí ty samé vozy znovu.

000_3167

Staví se to dobře a za ty peníze to rozhodně stojí.

000_3171

Takže ANO, konečně pořádný uhlák!

000_3172

Všechny stavebnice můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>

15 komentářů k článku “Es ze stavebnice SDV – konečně pořádný uhlák?”

  1. kubivlastik :

    Jako vždy krásná práce!
    A článek jako na zavolanou, zrovna jsem si ho dnes koupil, teda koupil sem 13. výrobní skupinu protože 11. je kompletně vyprodaná 😀
    Jinak jeden doma už mám a musím potvrdit že je to prostě bomba, ale jednu chybu to přece jen má, musím vyhodit všechny Tillig Es-ka 😀

  2. Michal :

    Ahoj,

    nedávno jsem dostavěl dva kousky z 13. skupiny a mám dva postřehy, které jsou podle mě hodné rozšíření do světa. Jednak je v leptaném aršíku i vložka mezi dvojkolí a rozsochy, takže pak na kovová dvojkolí nepotřebujete Peho ložiska.

    A druhá věc, SDV nejspíš začalo dodávat k modelům spřáhla Kuehn (s packou proti rozpojeni „na vejšku“). Drobnost, ale mě to ohromě potěšilo.

  3. kubivlastik :

    Běžel sem zkontrolovat svoji krabičku a spřáhlo má opravdu pojistku proti rozpojení. Leptané vložky místo ložisek jsou taky výborná věc která jízdním vlastnostem rozhodně pomůže, jinak doporučuju kovová dvojkolí, jelikož pomůžou dovážit model na normovanou váhu.
    No a ještě k tomu uhlí, na počátku mi to taky nesmírně připomínalo čedič ale po nástřiku černou a masivním „útoku“ patinátoru je to uhlí radost pohledět a ve srovnání s Tillig/BTTB uhlím potěší přinejmenším to, že to nejsou kusy jako z kamenolomu.

  4. Rosťopiš :

    Taky přihodím pár rozšíření hodných tipů a drbů. Kovová kola určitě taky doporučuju, jednak to zlepší jízdu, ale pomůže to i zatížení a obojí se hodí 🙂 Plastová kola jsou taková „nouzovka“ aby byla stavebnice skutečně kompletní a slušně pojízdná (řada výrobců dvojkolí nedává vůbec žádná, kovová krom Detailu už vůbec nikdo). Podle mě už je fakt jedno, jestli koupíte stavebnici o 35 kaček dráž přímo od SDV, nebo ty peníze zaplatím já, když si dvojkolí dokoupím zvlášť.

    Spřáhla: v posledních sérií je skutečně Kuehn. Není to ale nějakým systémovým vylepšením, spíš neschopností firmy Tillig dodat spřáhla (i v různých obchodech je jejich výskyt nevyzpytatelný a podobný jev se dá vypozorovat i ve stavebnicích ESP). Takže ve stavebnicích je vždycky to, co bylo zrovna dostupné. Mě osobně Tillig vůbec nevadí, dokonce ho mám radši kvůli snazší manipulaci při rozpojování…

    Uhlí: kdo ho nechce, prostě ho použít nemusí, to je jednoduché. Osobně ho taky upravuju jako Kubivlastik a stačí mi to. Kdo chce, může si plast polepit posypem nebo udělat celý náklad svůj. Ostatně vím i o šílencích, kteří si ohýbají madla ze strunek, přestože ve stavebnici jsou všechna v leptu obsažená 😀

    Vyprodaná jedenáctka ČD by měla být dostupná zase od září. Vyrábí se totiž nový obtisk s dvěmi novými provozními čísly. Krom toho jsou dávno na trhu další varianty a připravují se další (slyšel jsem o OKD, ŽSR/ZSSK, spojovacích vozech U-x…). To nám do vánoc zhruba vystačí a potom se můžem těšit na první verzi Kbkks 🙂

  5. Zlámalík :

    Jen upřesním, že vozy Es 11. skupiny (do čísla 553 9 xxx) mají mít průměr kol 1000 mm, tedy v modelu pak 8,3 mm (stejně jako staré modely BTTB). Průměr kol 920 mm (7,7 mm v modelu) byl použit až od 12. skupiny (čísla 554 0 xxx a dál).

    Velkou předností stavebnice jsou kvalitně provedená čela, včetně detailů okolo spřáhla, což třeba u MŽ nebylo dříve řešeno (nové modely už ale taky šly značně vpřed). Kvalitní dveře se též hodí. Upozorním jen, že pokud dodané uhlí převlečete za štěrk či písek, nezapomeňte v naznačeném místě odříznout „nožičky“ – vzhledem k vyšší měrné hmotnosti těchto materiálů se jich do vozů nakládá méně, nedávno se to tady myslím diskutovalo.

    Na druhou stranu, nálitky na bočnici jsou podle mne největší mínus tohoto modelu, kdyby byly o fous menší, nezasahovaly by do strany a nebylo by o čem mluvit. Otázku vyznačení otvorů pro madla jsem už s autorem modelu diskutoval a možná se dočkáme zlepšení. Tedy alespoň já v to doufám, autore 🙂

    Kubivlastik: než to vyhodíš, mrkni na http://www.parostroj.net/katalog/nv/katalog.php3, Tilligovy kousky jsou příbuzné starším vozům z jugoslávské a rumunské produkce, takže záleží na epoše, co stavíš.

    VoVo: já obtisky řežu skalpelem, a poloha na aršíku mi nevadí – ostatně, jak jinak chceš přehazovat čísla, abys neměl pět stejných kousků? 🙂

  6. Rosťopiš :

    S Es od MŽ bych to radši nesrovnával, to je slepenec několika skupin dohromady, ikdyž s trochou péče se z toho taky dá postavit celkem pěkný vagonek. Když ale dokoupím potřebný materiál k variantě „základ“, vyjde Es SDV dokonce lehce levněji a všechny vychytávky má už obsažené. Nehledě na většinu detailů, které vylaserovat prostě nejdou.

    Technologické výstupky na bočnicích (a vlastně i ostatních dílech) jsou a budou, to je nutnost a musíme se s tím smířit, jak napsal VoVo. To že vystupují je dobře, aspoň se dají odříznout souběžně s profilem na bočnici a pak už jsou skoro neviditelné. Co se kol týče, jednotlivé skupiny se jejich průměrem skutečně liší, ale ve stavebnici je to řešeno zprůměrováním na jednotných 8,0 mm, aby byly všechny vozy stejně správně vysoké. Ikdyž těch 0,15 mm rozdílu nahoru nebo dolů by asi poznat stejně nebylo, pokud by se osadily kovové 7,7 nebo 8,3 mm dvojkolí…

    Na obtisky mám jeden tip: dělám to tak tady i u jiných stavebnic a k vymyšlení tohodle postupu nevedlo nic jiného než lenost a pohodlnost 😀 Takže napřed aršík obstřihnu tak, abych se zbavil čárkované čáry kolem a pak ho celý namočím (kdybych neodstranil čárky, začaly by teď plavat a to je zbytečná nepříjemnost). Obtisk nenamáčím dlouho (aby z něj obrázky neodplavaly), jenom pár vteřin a nechám ho ležet na stole, dokud se krásně neprosákne. Potom namočím štětec do vody a jednotlivé motivy jím z aršíku vytahuju posunem ke straně (jakmile obtisk „dojede“ k hraně papíru, „nalepí“ se na štětec a můžete ho pohodlně přenést až na model) a pak plácnu kam potřebuju. Většinou se hned trefím na správné místo, pokud ne, kápnu na obtisk trochu vody a štětcem ho dál posouvám. No a hotovo. Jde to krásně rychle, aršík vůbec nemusím rozstříhávat, obtisky si z něj beru podle potřeby, klidně na přeskáčku, nehrozí že si je potrhám, pomačkám nebo poškrábu. Když aršík začne zasychat a obtisky po něm už tak dobře nejezdí, pokapu ho trochu vodou a může se vesele pokračovat, ale většinou se to dá stihnout na první namočení. Obtisknutí třeba tohohle uhláčku pak nezabere víc než pět nebo deset minut…

  7. Střelec :

    Takzvané „nálitky“ jsou evidentně stopy po vyhazovačích a je dobré je odřezat a odbrousit ještě před lepením modelu. Klika je, že jsou „ven“, kdyby šly do hloubky, muselo by se to tmelit.

    Uhlí: po přebarvení dobrý, ale lze použít i metodu z úprav parních lokomotiv – nadrtit si skutečné uhlí na požadovanou hrubost a nalepit na dodávaný základ. Totéž platí pro písek a štěrk, jablka vzniknou jen náročným probarvením původního „uhlí“. Na „řepu“ je struktura nákladu hodně jemná.

    A proč někdo používá na madla struny? Na rozdíl od leptů mají kulatý průřez a tak více odpovídají předloze. Vzhledem k rozměrům dílů a průměrné kvalitě zraku současné populace je to hlavně o pocitu a výrazně méně o skutečné dokonalosti.

  8. starsivlk :

    Noo, opět dobrá práce. Co se týče nákladu uhlí, už léta používám na jeho výrobu hodně hrubý cukr krystal, /nevím jestli se ještě vyrábí a prodává/,který se nejen dobře lepí ale i barví a uhlí vypadá věrohodně.

  9. Zlámalík :

    starsivlk: aneb „uhlí-samolepka“? Já takhle jednou použil Nescafé Gold a modlil se, aby mi do toho nekáplo 🙂

  10. Ladis :

    Krásný model. Pod „tíhou“ tohoto článku jsem si ho hned v pátek zakoupil a doma dychtivě otevřel krabičku a byl překvapen hned 2x, mile krásným propracovaním detailů a velice nemile různými nálitky a „blankami“ z netěsnících forem. Co se dvojkolí týče, to snad je pouze karikatura, to snad SDV nemyslí vážně. Spřáhla, resp. kinematiky – taky kapitola sama o sobě, Přesto se z toho dá udělat krásný modýlek, jak předvedl VoVo.
    A ještě pár slov k uhlí: opravdu nevím proč barvit cukr, používat nescafe, a jiné náhražky. Proč nepoužít opravdové uhlí! Nadrtit se dá velice snadno na libovolnou velikost, přilepit Herkulesem a hlavně nelakovat. Černé uhlí je ve skutečnosti na lomu lesklé (jako Ostravák bych o tom mohl snad něco vědět, byť doly už nám tu zavřeli, přesto vlaky z Karvinska a Polska projíždějí pořád.).

  11. Zlámalík :

    Ladis: nesmíš brát všechno vážně, na dalším voze jela pivní láhev jako prostředek pro ověření tažné síly loko 😀 Uhlí jedině pravé, s tím souhlasím.

  12. Rosťopiš :

    Vůbec nevím, co sem motáte nějaký flašky 😀 Abych nepsal zbytečně, mám tu zase pár zlepšováků.

    Ty kola jsou fakt „už moc“. Složit se ale dají, a to dokonce i do kulatého tvaru!!! Osičky jsou ok, na ně narazím kolečka zhruba ořezaná o to nejhorší pár tahy nože. Pak dvojkolí cvaknu do vagonku a chvíli s ním jezdím po šmirglu (nezáleží ani tak na hrubosti jako na ostrosti papíru). Normálně sem a tam a při jízdě trochu vagonek posouvám i „do boku“. No a za chvíli jsou kolečka krásně kulatá, do čistého kruhu, okolek jedna báseň 🙂

    Na ostatních dílech jsou otřepy ještě „v normě“. Musíme si rozmyslet co chceme a zároveň si uvědomit, že výlisky jako LPH už nikdy mít nebudeme, protože už nikdy nebudou podmínky, za kterých vznikaly. Na druhou stranu chceme všude mít mraky detailů, jenomže kvalitní ostré vylisování všech drobnoctí vyžaduje vyšší lisovací tlaky a tím pádem znatelnější dělící rovinu na dílech… uvidíme jak na dalších modelech, přecijenom Es je ten „první praotec“.

  13. Zlámalík :

    Rosťo, ve shodě s Tvým příspěvkem výše – jelikož kovové dvojkolí 7,7 či 8,3 mm stojí u mého oblíbeného dodavatele 17 Kč (http://goo.gl/B4KHyn), nevím, proč si kazit jízdní vlastnosti, náladu a šmirgl 🙂

  14. Rosťopiš :

    Ale to jó, já taky osazuju kováky kde můžu, jde o to, že jsou pořád lidi, co si prostě chtějí jenom postavit stavebnici a víc neinvestovat. A ty jistě zajímá, jak to udělat, aby měli snadno kulatá kolečka.

    Je mraky vylepšeí co jdou ve stavebnici nahradit (dvojkolí, kinematiky Peho, spřáhla, drátěná madla, třeba i obtisk…) ale tihle lidé většinou vůbec nepotřebují radit jak na to (ti ani nepotřebují ke stavebnici návod 😀 ). Takže kdo chce plastový kola a děsí se otřepů, ještě rád stráví půl minutky ježděním po šmirglu 🙂

  15. Rosťopiš :

    Tak výhružky byly splněny, od začátku září je v prodeji tenhle model znova. Je úplně stejný, jenom obtisk se liší tím, že je tu na výběr ze dvou čísel vozu (obě jsou jiná než tohle první). Je na to upozorněno i na krabičce, takže si čověk koupí přesně to co potřebuje a nesejdou se mu dvě stejná čísla.

    Mimo to je jako novinka i vůz pronajatý OKD s velkým logem na boku.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..