Tak konečně, po mnoha měsících přemlouvání a slibování, jsem se také pustil do tvoření článků. Pro svojí prvotinu jsem zvolil novinku Malé Železnice. Stavebnice od Malé Železnice asi netřeba představovat. Letos u příležitosti TT-víkendu byly představeny i další vozy z „papíru“. Já si vybral právě oplenový vůz Oa/Scmms. A je na něm nádherně poznat, jak se stavebnice Malé Železnice neustále zdokonalují.

Na balení stavebnic se toho moc nezměnilo, jen jestli jsem to dobře pochopil, tak odpadlo dělení na „Základ“ a „Komplet“. Obě skupiny se nějakým způsobem sloučily, a vznikla kompletní stavebnice (pouze bez kol) a navíc lze přikoupit obtisky.

Zato už v momentě, kdy jsem otevřel pytlík se stavebnicí, tak na mě vybaflo mnoho nových a velmi zajímavých věci. V prvním pytlíku zleva je šachta na pružinkové spřahlo. Já jí nepoužil, místo těchto šachet jsem osadil SDV kinematiky, ale možná se někomu hodí. V druhém pytlíčku už je jedna z novinek, kovová ložiska. Ještě o nich bude řeč, na pytlíčku jsou položené nárazníky, které tvoří další novinku. Jsou to nové výlisky, takže časy kdy se ke stavebnicím dávaly Čambalíkovy nárazníky jsou ty-tam. Dál je obsahem stavebnice závaží vystřižené z plechu, tři výpalky z plastu (ty černé), jeden ze silného kartonu a jeden ze silnějšího papíru.

Ložiska spolu s kompletně přepracovanými podvozky (alespoň v případě podvozků 26-2.8 , jak je to s Y25 nevím) vytváří dokonalé jízdní vlastnosti. Ložiska jsou naprosto atypická oproti ostatním známým ložiskům. Mají zakulacený konec a delší plochou část pro uchycení v plastu. Navíc měli některé z nich malé otřepy, podle kterých bych soudil, že se jedná o lisovaná ložiska.

Zde jsou již ložiska zasazená v plastu. Vpodstatě stačí ložisko položit na stůl, přiložit bočnici podvozku a zatlačit, ložisko je o chlup větší než díra, takže následně nehrozí jeho pohnutí.

Skompletování podvozku je pak už brnkačka. Pokud budete používat kinematiky, pak rozhodně neodřezávejte nic z podvozků dřív než budou hotové. Do podvozků jsem osadil dvojkolí od Tilliga, tuším 8,0mm které jsem vyměňoval ve voze Fa. A musím říct že i přes to že jsou to „nová“ šmajdavá kola od Tilliga, tak podvozky nejde udržet na místě. Mám stůl malinko nerovný, a než jsem vyfotil tuhle fotku tak uběhlo přes půl hodiny. Než foťák zaostřil, podvozek prostě ujel.

Na základní konstrukci podvozku jsem hned přilepil kartonový výpalek. Kromě ložiskového domku obsahuje vše, celá jeho plocha je vygravírovaná a pružiny včetně závěsů jsou naznačeny původní tloušťkou kartonu. Za tohle rozhodně palec nahoru, nejen že odpadlo trápení s nalepováním pružnic jako na starých podvozcích (např. u Vase) ale i vzhled podvozku je lepší. Ty původní mi přišly poněkud mohutné, a faktem je že měly trochu větší šířku.

Zatím jsem nechal podvozky odpočívat a vrhnul se na samotný vůz. První byli na řadě úpravy, především jsem se nedokázal srovnat s touhle dírou pro spřahlo na pružinku.

Naštěstí asi s tímto výrobce počítal, stejně jako v předchozích stavebnicích. A nebo ten výčnělek zůstává v plastu jen proto, že ho laser nějakým způsobem objede při opisování obrysu čela. Ať tak nebo tak, jeho odříznutí je hračka, a do díry v čele padne naprosto přesně.

Tak a tady už je zalepeno. Protože je zbytek menší než díra, je potřeba spáru zatmelit. Nejjednodušší a asi nejefektivnější je k zatmelení použít lepidlo na polystyren. Po zaschnutí a přebroušení nebude na čele ani památky po díře, natož po lepidle.

Mezi tím co zasychalo lepidlo jsem si připravil díly potřebné ke kompletaci rámu. Jsou to samotný rám a imitace prkenné podlahy.

Podlaha je důležitá (alespoň dle mě) k udržení kolmosti bočnic.

A také pro přesné usazení čelníku.

Tady je po zaschnutí a přebroušení vidět podoba čelníku. Po zakrytí vrstvou základovky nebude vidět vůbec nic.

Z tohohle tenkého plastu jsou aktuálně na řadě bočnice.

A tohle je výsledek. Trvalo mi docela dlouho než jsem se z dokumentace a fotek dopátral, jestli obdélníkové výřezy patří na stejnou stranu nebo ne. Zase je ale pravda, že kdyby otvory nebyly proti sobě, je to trochu nelogické, protože ze stejného základu vychází i vůz Pxx, u kterého jsou v otvoru zvedáky.

Jako další jsou na řadě výztuhy a zámky pro upevnění podvozků.

Přesně takhle to pak vypadá. Díky výztuhám se jedná o hodně tuhý vůz, bohužel ale jen co se týče sil působících zboku a zepředu. Na krut výztuhy nemají vliv.

Další částí, a suprovou vychytávkou, je upevnění podvozků. Nevím jestli se přes šrouby řeší uchycení i u jiných stavebnic, nebo jestli se jedná jen o extra konstrukci kvůli tomu že přes bočnice nelze u tohoto vozu přetočit podvozky o 90°. Ať tak nebo tak, je vidět že si s konstrukcí stavebnic u Malé Železnice lámou hlavu. Na obrázku jsou vidět díly pro uchycení obou podvozků.

Hned mám o 4 díly méně. K dlouhé destičce jsem lepidlem na polystyren přilepil ten čtvereček s dírou na matku. Tu jsem volně vložil, a do spáry mezi plast a kov jsem kápl gelový vteřiňák. Ten jsem následně roztáhnul dál po plastu a přiložil deklík s kulatou dírou.

Takhle to pak vypadá vcelku.

Po částečném zaschnutí jsem dolepil kulatou podložku a zámeček. Tím je uchycení hotové.

Uchycení se jednoduše zasune do zámečků, pootočí o 90°. Následně se dosadí podvozek, a zajistí šroubkem. Možná by šroubek mohl být o fous kratší, sice v provozu nepřekáží, ale i tak podle mě moc trčí.

Vůz po posazení na kola vypadá takhle. To kovové závaží uprostřed jsem přilepil a byla to největší chyba co jsem mohl udělat. Jak jsem psal, výstuhy jsou pevné, ale v krutu toho moc nezmůžou, a bočnice toho taky moc nevydrží. Výsledek je, že po jízdních zkouškách jsem zjistil, že vůz je tak dokonale do vrtule, že v oblouku vyjede okolkem přes kolejnici a vypadne. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem závaží odlepil, vůz se srovnal a už jezdí dobře. Takže je myslím víc než jasné že závaží je lepší nechat jen tak položené mezi výstuhami a podlahou.

Vůz už je až na kinematiky funkční, takže jsem se pustil do estetických detailů. Spodní výčnělek I profilu je na místě. Tyhle díly lepím tak, že na kraj kartonu nanesu větší množství lepidla na polystyren, ten se částečně vpije, a částečně zůstane na povrchu. Ta část co zůstane na povrchu následně naleptá plast, a ten se prolije až do kartonu. Zbytek už lepím tak, že přidržím karton na místě a postupně přejedu štětečkem s větším množsvím lepidla po hraně mezi kartonem a plastem. Tenhle vůz na to má i ideální tvar, prostě se jede po hraně bočnice.

Po oblepení celé bočnice by to mohlo vypadat asi takhle. Jako  pomůcku pro udržení vrchního přesahu v rovině jsem používal podlahu. No stejně se to moc nepovedlo, ale lepší než drátem do oka.

Dál jsem pokračoval čelními klanicemi. Mají na sobě rovnou podkladnice pod nárazníky, takže opět dvě mouchy jednou ranou. Jinak zkoušel jsem, jestli tomu kartonu nepomůže napuštění vteřiňákem (to jsou klanice vpravo, ty tmavší), ale zjistil jsem že pevnost je po napuštění vteřiňákem úplně stejná, takže u druhých jsem se na nějaké patlání lepidlem vybodl.

Klanice na místě. Díky podkladnicím není problém se trefit na místo, kam patří.

Když už jsem se věnoval čelům vozu, tak jsem se pustil do přejezdových můstků. Jestli se to tak teda dá nazvat. Tady už jsem svislé části vteřiňákem napustit musel, jinak by se kroutily. Jsou to ty zobáčky koukající z papíru, jejich „přeplechování“ rozhodně nedoporučuju napouštět, docela se to pak umí vymstít. Ale tady ještě výrobce s možný zkažením počítal, a přejezdových můstků je na aršíku celkem 6.

Po nalepení na čelo to vypadá přibližně takhle. Rovnou jsem i osadil nárazníky, částečně i jako ochranu právě těch můstků. V detailu je vidět, jak je vrchní plech zahnutý, pokud by byl papír napuštěný vteřiňákem už s předstihem, tak by se takhle zatočit nedalo.

Jako další přišly na řadu papírové detaily. Schránka na dopisy, olemování otvorů v rámu a háčky. Ty háčky, to byl porod, naštěstí těch je na aršíku také dost, celkem 18, kdežto na vůz je jich třeba pouze 12. Ale tím už díly navíc končí. Kotviček je přesný počet, a všech olemování taky. A tady je kámen úrazu, jedno kulaté olemování se mi po vyříznutí rozpadlo, a už s tím nešlo nic dělat. Rozhodně se u výrobce zmíním o tom zda by nešlo na aršík přidat alespoň jeden díl vždy navrch. A to nemluvím o tom, že v návodu je nakresleno místo, kam má přijít kolo ruční brzdy, ale na aršíku s díly jsem ho hledal jen stěží. Je to škoda, po nástřiku budu muset vůz doplnit leptaným.

V téhle fázi jsem už jen přilepil podlahu, a vůz je prakticky hotový. Původně pouze vložené závaží mezi podlahou a výztuhou rámu jsem nakonec uprostřed zakápl jedinou kapičkou lepidla, a všechno jsem několikrát odzkoušel aby vůz nebyl zase do vrtule. Naštěstí není, a jezdí jak divý.

Když jsem říkal že je vůz prakticky hotový, myslel jsem tím že mu stále chybí nejdůležitější část oplenového vozu. A to oplen jako takový, jinak by to bylo obyčejné Pao. Oplen je poměrně detailně udělaný a skládá se ze čtyř dílů.

Hotový oplen. Já jsem ho ještě upravoval ve spodní části, ten hranatý čep uprostřed jsem zakulatil abych si mohl oplen přilepit na vůz do polohy do jaké chci.

Oplen jsem mírně natočil, vypadá to trochu lépe než kdyby byl rovný. Standartně je oplen pevně přilepený, ale kdyby si nad to člověk nachvilku sedl, a něco málo vymyslel, tak si myslím že by šel bez problému rozhýbat. Faktem je, že vůz v podobě, jakou nám nabízí návod, je určený výhradně pro provoz bez nákladu. Ale už v momentě kdy by se odstranilo pár klanic, zapřáhl druhý, a oba by měli pohyblivé opleny, pak by se dalo uvažovat například o vozbě dlouhých betonových nebo železných prefabrikátů, případně mohutných klád stromů. Já osobně to beru jako výzvu, něco takového mi na kolejišti nesmí chybět.

V tomhle stavu jsem vůz přestříknul základovkou. Byl jsem docela překvapen, jak rovný nakonec je, zvlášť po nánosech lepidla. Bočnice jsou skoro jako zrdcadlo, i když fotka říká něco malinko jiného.

Jelikož základovka neodhalila skoro žádné vady, nemusel jsem ani nic brousit nebo tmelit. Rovnou jsem vůz hodil do černého kabátku a stříknul leskem pod obtisky.

Je vidět že se ta černá leskne jak ….. no prostě z asi 17 fotek je tahle ta nejostřejší, a s nejmíň odlesky.

Pak jsem se do toho obtiskávání a lakování a podobně tak zažral že jsem úplně zapoměl fotit. Fotky jsou tedy až z prakticky hotového vozu, i s patinou a dobarvenými detaily.

Podvozky dle mého názoru vypadají naprosto skvostně, dokud byly „papírové“ tak jsem nevěřil že můžou vypadat tak, jak vypadají. Kromě nastříkání černou a patiny (která ale na fotce není moc vidět) jsem u nich nic už nedoplňoval. Možná je trošku škoda že tentokrát v aršíku s obtisky není číslo pro podvozky.

Následuje osazení kinematikami SDV, o kterých si dovolím tvrdit že se buď už staly, nebo brzy stanou standardem u českých modelářů. Jenže ouha, sice jsem měl vyměřeno že se SDV kinematiky vejdou, ale zapoměl jsem na magnet. A ten kousíček přečuhuje.

Docela mě to naštvalo, zvlášť když byl vůz už skoro hotový. No musel jsem vzít pilku a výstupek odříznout. Příště na to budu myslet hned nazačátku.

A tady už je kinematika přilepená na svém místě. Vůz projede bez problémů vše, co je nad R300, bohužel u sebe na kolejišti mám pár oblouků pod R300 a trošičku tam o něco štrejchají kola, a vůz má citelně větší jízdní odpor. O kinematiky kola nezavadí.

Pří lakování a patině vozu jsem prohledával fotky a zjistil jsem, že snad jediným rezavým místem na voze jsou většinou řetězy. Je to zajímavé ale bočnice a podobně nereznou, spíš je člověk najde vybledlé. Proto jsem nakonec všechny řetězy nastříkal rezavou ještě na aršíku, a postupně jsem je nalepoval.

Vypreparovaný, zrezavělý řetěz.

Po dolepení řetězů a nasazení podvozků to vypadá asi takhle.

Tak a vůz je hotový. Dojem používaného vyšisovaného vozu navozuje naprosto perfektně, a to je postavený jen tak, jak vylezl z pytlíku. Žádné velké úpravy nebo dodávání extra dílů.

Co říci závěrem. Snad jen DĚKUJEME. Stavebnice je jednoduchá, přitom detailní, a kdybych nemusel pořád fotit a nekupoval lepidlo skoro měsíc, tak by se dal postavit za dva průměrné večery. Sice pár chybek má (zmiňované chybějící kolo ruční brzdy, nedostatek náhradních drobných dílků, atd.) ale zato z ní vznikne výborný vůz, s jízdními vlastnostmi kterých dnes nedosahuje u nových modelů ani Tillig. Taky se mu dá vytknout ona nevariabilita, kdy takto postavený vůz lze řadit jen jako prázdný vůz ve vyrovnávacích vlacích.

10 komentářů k článku “Oplenový vůz Oa/Scmms od Malé Železnice”

  1. mrkwik :

    To je výborný 🙂

  2. Adam Buchal :

    Paráda, na to že ty největší drobnosti jsou z papíru, tak luxus !

  3. igi :

    Ďalší z kúskov od MŽ, ktorý mi stojí poskladaný doma pred Lakovňou. 🙂

  4. malá železnice :

    Děkujeme za recenzi našeho vozu. děkujeme za poznámku ce se týče náhradních dílů – jsou již doplněny!!! Tyto Vaše postřehy jsou pro nás “ k nezaplacení “ leda tak můžeme zdokonalovat naše výrobky a tím Vám umožnit jednodušší práci s ideálnějším výsledkem.

  5. Rosťopiš :

    Gratuluju k povedenýmu prvnímu článku na mojett a doufám, že neni taky poslední 🙂 Model je pěkně postavenej, čistá prácička.

    Tenhle vagonek se mi hodně líbí, podle mě je to zatím nejdotaženější stavebnice MŽ. Co do vzhledu tady opravdu neni co vytknout, jenom by mě zajímalo, jestli sedí s ostatními vozy výška nárazníků, jako všechny vagonky MŽ se mi i tenhle zdá trošku výš posazenej… To se ale dá kdyžtak snadno odstranit (soudím podle ostatních stavebnic, tohle uchycení podvozků na šroubek jsem v rukou ještě neměl). Co se týče napouštění dílů, je k tomu potřeba pokud možno řídký vteřiňák, aby papír dobře prosáknul. Když je lepidlo husté, do hmuty se mu mocnechce a „chrchlí“ na povrchu. A obtisk na podvozky: mám pocit, že číslování podvozků v dobách ČSD nebylo tak běžnou praxí jako dnes, možná ale v absenci čísel hraje roli i to, že se výrobce obával dobrýho přilnutí obtisku na gravírovanej povrch podvozku…

  6. malá železnice :

    Rosťopiš: s posledním dovětkem máš pravdu tak z poloviny. Věc jedna je přilnutí obtisku a dalším prvkem je to, že za dob ČSD jak píšeš nebyli moc běžnou praxí. K výšce vozu navážu takto. Jako výrobce potřebujeme vědět o kolik a kde “ Vám “ Vadí výška vozu a proč! Našim kritériem je výška nárazníků, kterou si myslíme plníme dle patřičných norem.

  7. Zlámalík :

    Super stavba, taky mne dva tyto vozy čekají, a takto podrobný popis je rozhodně velká pomoc. A Malé železnici patří díky za další povedený model, je to zase krok dál!

  8. jirka :

    I já gratuluju k vyvedenému článku. Nad tím vozem jsem taky v Pečkách přemýšlel, ale nakonec jsem zvolil jiné stavebnice. Ale velmi mě zajímala připravovaná novinka stavebnice hlubinového vozu, už se na ni těším.

  9. TTmili :

    Tak zrovna u tohohle vozu bych řekl že výška a všechno je vpořádku, nárazníky sedí bez problémů, a podlaha taky. Na fotkách vypadají podvozky hodně vystrčené kvůli vůli ve šroubu. Ale nevím, neměřil jsem to.
    Jinak s popisky na podvozkách jsem si to teď uvědomil, ve stavebnici jsou obtisky se starým číslem (viz můj vůz) a pak popisky pro ČD verzi. 12-ti místné číslo pro ČSD není obsaženo, takže vlastně ani čísla na podvozky nejsou potřeba.
    Jinak Rosťo neboj, nehodlám to zapíchnout, kor ne po těch pochvalách, ale pravděpodobně se na „obyčejné“ (doufám že jsem tím autory z MŽ neurazil) soustředit nebudu, toho je tu dost od vás ostatních.

  10. Zlámalík :

    Poznámka: nájezdové patky by měly svojí horní částí přesahovat přes čelní hranu vozu, jak je patrné třeba zde: http://www.goederenwagens.nl/gallery3/index.php/Type-S/Smmps-Wagens/81544722_CDCargo-01
    Ale jak je na těchto fotkách vidět, čelníky mají různou výšku i u zjevně si blízkých kolegů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..